Pět návyků z karantény, které nám nejspíš zůstanou

Stále častější obrázek skupinky přátel.
Zdroj: unsplash.com

Slova, jako je izolace a karanténa, nepatří zrovna k těm libozvučným. Evokují pocity samoty nebo paniky z nezvyklé situace, kterou nemáme pod kontrolou.

Speciální projekt
Speciální projekt 05. 08. 2020 10:45

Zkušenost s karanténou zřejmě nebyla pro řadu lidí nejpříjemnější, ale naučila nás nečekaným a často i pozitivním věcem. Například jsme si vytvořili úplně nové rutiny a návyky.

Většina z nás nepochybně oceňuje, že se nám s rozvolňováním opatření vrací svoboda, ale je dost možné, že jsme během izolace získali návyky, které bychom si rádi ponechali. Třeba díky nim budeme společensky uvědomělejší a ve výsledku z nás udělají lepší lidi. Uvedeme si pár příkladů.

Delší (nebo šedivější) vlasy

Kadeřníci a holiči se během karantény ocitli, podobně jako řada dalších drobných podnikatelů, ze hry venku.

Délka našich vlasů začala být úměrná délce času stráveného doma. Někteří z nás požádali své blízké, aby nás ostříhali, anebo jsme si na to nedej bože troufli sami. Spousta mužů (a několik žen) se rozhodla vzít to z gruntu a hlavu si oholila úplně.

Ale řadě z nás se nový vzhled zalíbil. Možná jsme na něj jenom nikdy neměli odvahu a teď jsme byli výsledkem příjemně překvapeni.

Pro určité věkové skupiny znamenalo vynechání kadeřníka také méně barvy a více šedin. Na popularitě získala facebooková stránka „Growing Grey Gracefully“ (Nošení šedin s grácií), která propagovala pozitivní stránky vlny #greyhair, lidi mnohem víc zveřejňovali selfíčka s šedinami a přidávali se do klubu „šik šedin“ k Gillian Anderson a Georgi Clooneymu.

Kdyby tu s námi dlouhé a šedé vlasy měly skutečně zůstat, nebyla by to pro kadeřníky vůbec dobrá zpráva, ale pro naše peněženky a závislost na toxických barvách na vlasy dozajista ano.

Online zábava

Jednou z nejtěžších věcí na celé karanténě bylo náhlé odtržení od každodenních aktivit, které jsme brali jako samozřejmost. Navštívit kino, vyrazit na fotbal, zajít si na koncert... to všechno bylo najednou pryč a nějaký čas potrvá, než se zase vrátí do normálu.

Boom tedy nevyhnutelně zažily virtuální aktivity. Hudebníci streamovali živě ze svých domovů, vzrostla poptávka po platformách, jako je Netflix a HBO, a živá sportovní utkání byla nahrazena těmi virtuálními.

Přínos je zřejmý. Digitální svět nám poskytl možnosti domácí zábavy, které byly ještě před několika lety nepředstavitelné, a umožnil nám vychutnat si širokou řadu filmů, sportů a koncertů z pohodlí gauče.

Je ale třeba mít na paměti i negativa: nedostatek sociálního kontaktu se spojuje s depresí; extrémně snadná dostupnost online sázení v kasinech a na sportovních stránkách určitě nevede k zodpovědnému hraní za všech okolností; a virtuální sportovní klání se atmosférou nikdy nevyrovnají živému zážitku.

I když se teď doma bavíme častěji, vždy bychom si měli nechat prostor pro staré způsoby interakce s ostatními lidmi. Na tomto místě bychom proto rádi vyzdvihli důležitost dalšího návyku.

Domácí vaření

Nemožnost zajít si do restaurace a často ani objednat jídlo s sebou nás přiměla přemýšlet v praktických souvislostech. Domácí vaření odjakživa patří k oblíbeným činnostem, ale během karantény jeho obliba vystřelila raketově vzhůru.

Pomohla tomu samozřejmě dostupnost obrovské spousty skvělých kanálů o vaření na YouTube, takže o nápady nebyla nouze. Řada online šéfkuchařů se vrhla na recepty bez masa, v čemž se odráží rostoucí nedůvěra společnosti v průmyslové farmy a průmyslově zpracované maso.

V období krize navíc vystupuje do popředí náš strach z toho, co nejhoršího by se mohlo stát. Najdou se na tom ale i pozitiva. Například soběstačnost, která se projevuje tím, že si pěstujeme vlastní zeleninu a trávíme čas u jídla s našimi blízkými.

Výsledkem je, že se méně spoléháme na masově vyráběné potraviny a dokážeme docenit vaření a chvíle s přáteli a rodinou při jídle.

Pravidelné cvičení

Více volného času častokrát znamená více vysedávání, ale řada z nás dlouho neposedí, protože se nakonec začneme cítit neužitečně a nezdravě.

Lidé, kteří se předtím o cvičení moc nezajímali, se najednou „zbláznili“ do fitness a začali denně chodit, běhat nebo cvičit jógu.

Na každodenní rutině je nejlepší, že člověk může dovednosti budovat postupně. Takže pokud například začnete tím, že denně uběhnete jeden kilometr, po dvou týdnech budete pravděpodobně schopní uběhnout bez obtíží tři nebo čtyři. Navíc se můžeme toulat po přírodě v našem okolí a potěšit našeho ducha.

Bude tento fitness trend trvalý? Společnost už k tomu nějakou dobu směřuje a je možné, že karanténa naši posedlost zdravým tělem pouze katalyzovala. Naše touha po zdraví každopádně nabrala tváří v tvář hrozbě koronaviru ještě víc na významu.

Zpomalení životního tempa

Je možné, že období nucené izolace před světem nám poskytlo čas se trochu zastavit a rozjímat.

Když se začal koronavirus šířit, začalo být čím dál jasnější, že zdraví je to nejcennější, co máme. Pohovory, schůzky, obrovské mzdy... tohle všechno se v porovnání se zdravým tělem a duchem jeví naprosto bezvýznamné.

Ve veřejném životě to vídáme v mnoha podobách, včetně většiny bodů tohoto článku. Ať už jde o trávení kvalitního času s rodinou a přáteli, učení se praktickým dovednostem anebo ponechání volného průběhu růstu vlasů, všechno to jsou věci vyžadující klid a trpělivost, které nám předtím mnohdy chyběly.

A pokud si z celé této krize máme odnést něco pozitivního, bude to možná skutečnost, že nejlepší je soustředit se na věci, které jsou pro nás důležité. Karanténa mnohé z nás naučila novým pozitivním rutinám, a když se nám u nich podaří setrvat, třeba budeme v životě spokojenější než předtím.

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články