Spisovatelka a také zakladatelka Nadačního fondu Be Charity Bára Nesvadbová pozvala magazín Lifee.cz s pořadem Vítejte do svého domu za Prahou. Bývalá lvice salonů přišla na chuť klidnějšímu způsobu života. Dnes žije v domě s maminkou a se svými zvířaty a do Prahy vyráží za prací.
Ve svém domě, kam nás Bára Nesvadbová s pořadem Vítejte magazínu Lifee.cz pozvala, má spisovatelka také krásnou kuchyni, kterou každý obdivuje. V reportáži se nám mimo jiné svěřila, že vaří ráda, ale nemyslí si, že právě dobře. „Kuchyně je pro mě prazákladem domu,“ říká, stejně jako veliký stůl, u kterého sedává – a někdy i píše.
    
        
            
        
        
            Vítejte na chalupě Petra Vondráčka: S Šárkou Vaňkovou rádi vaří v kuchyni, kde býval kravský chlívek
        
    
Bára Nesvadbová má ráda staré věci
        Vítejte na chalupě Petra Vondráčka: S Šárkou Vaňkovou rádi vaří v kuchyni, kde býval kravský chlívek
Co tě vedlo k tomu, že jsi koupila tenhle dům?
Moje maminka si celý život přála mít dům. To byl jeden důvod. A za druhé jsem chtěla mít  rodinu pohromadě. Tenkrát jsem měla ještě docela velkou rodinu, a proto to je tak  velký dům. Bibianka byla malá a pamatuje si, že jsem pořád chodila do redakce. Měla jsem velkého psa Garpa, malou Bibi v náručí a k tomu počítač. Strašně jsem se těšila na to, že budu mít zahradu, že prostě nebudu muset chodit třikrát denně do Riegráče.
To je asi hodně velký rozdíl bydlet v domě se zahradou a v bytě v Praze…
No, jsou to dva různé životy. Prahu miluju a myslím si, že
to je jedno z nejkrásnějších měst, které znám. Vinohrady, kde jsem dlouhý čas
bydlela, mám moc ráda. Zkusila jsem žít i na Malé Straně, ale Vinohrady mi zkrátka
přirostly k srdci. Ale i tenhle dům je krásný, mám ho moc ráda a nevím, jestli
se s ním kdy v životě dokážu rozloučit, ale jako každý člověk, který má dům, vím,
že to je nekonečná starost. … Je to regulérní Sisyfos.
Jsi obklopená starožitnostmi a artefakty, jak jsi k nim přišla?
Nezapomeň, že jsem se vzdala bytu na Vinohradech po našich a
plus teta prodala chalupu, takže spoustu věcí přišlo sem a moje maminka je
hrozný sysel, má tyhle věci nesmírně ráda a už od mládí je tahá domů. Vzpomínám
si, že   jedny Vánoce   mi dala šest cínových předmětů. Povídám jí: „Maminko, proč mi nemůžeš koupit třeba červený podvazky?“ A ona: „Nee, tady máš konvičku nebo svícínek…“  Takhle
to tady máme.
Dcera Báry Nesvadbové jde ve šlépějích své maminky
Čeho si, Baru, všimneš, když přijdeš k někomu do bytu úplně poprvé?
Díváš se na moji knihovnu, viď… Sleduju, co lidi čtou a které knihy si nechávají, protože pro ně mají cenu. Je to dáno mojí profesí, já  literaturou žiju  a nekonečně ráda čtu. Ale knihy nehromadím, umím se jich zbavovat, právě na to jsem vymyslela náš projekt Mezi řádky. což jsou neziskové kavárničky, kde zaměstnáváme lidi s mentálním a kombinovaným postižením. Jmenují se Mezi řádky proto, že v té první, která je ve Štefánikově ulici, skončila sci-fi knihovna po mém tátovi a další ji doplnili. Najdete tam třeba Ray Bradburyho a další slovutné autory tohoto žánru.
Říkala jsi, že nejraději píšeš dole u toho krásného stolu, ale přesto máš psací stůl. Nevidím tady ale počítač…
Píšu rukou, proto ji mám tak zničenou. Mám reálně i mozoly. Myslím si, že spojení
hlava–ruka je jaksi  intimnější, bližší. A když píšu knihy o lásce a o vztazích,
tak tu blízkost k tomu potřebuju. Když ale píšu novinářský knížky, třeba jsem
psala povídání s Aničkou Hogenovou, což je teoložka, fenomenoložka, skvělá
ženská, tak jsem dokázala ťukat do kompu. Ale knížky o vztazích a o intimitě
píšu postaru tužkou na papír.
A co tvoje dcera Bibiana? Také píše?
Ano. Dokonce teď měla divadelní hru na festivalu French. Studuje  divadelní vědu, je to dobrý, protože si o tom můžeme spolu povídat. Zrovna teď psala esej
na Hedu Gablerovou v režii Nebeského a mně najednou došlo, jak bylo
krásný  číst ze Čtyřlístku, když byl malá, a jak je báječný s ní mít teď intušáckou
konverzaci.
Bára Nesvadbová navrhuje oblečení pro Be Charity
Jako první mě do očí uhodily červené šaty, odkud je máš?
To jsou šaty od kmotřičky mé dcery, jedné z mých nejbližších přítelkyň, Táni Kovaříkové. Táňa je nesmírně kreativní žena, znám ji opravdu mnoho let. Když jsem byla úplně chudá, dělala jsem jí modelku na katalogy a ona mi za to dávala šaty. Táňa mi vždycky šije šaty  na Be Charity  galavečeře. Šije je na míru a pak je prodává. Ale jednou mi na nějakou akci ušila tyhle červené a řekla, že si je musím prostě nechat. Takže je mám doma jako krabičku poslední záchrany, když musím někam ven a nemůžu si nic půjčit.
Najde se mezi tvými oděvy nějaký, o kterém bys mohla říct, že je tvůj nejoblíbenější?
Spoustu kousků mám spojených s Be Charity. Ale jestli je něco, čeho se neumím
zbavit a jsem na tom absolutně závislá, je to kožená bunda od Péti Balvínové.
Patří k ní legrační historka – jednou mi Peťa volá a říká: „Báro, už musíme
ušít novou.“ A já nechápala proč. Mám ráda její patinu a to, jak vypadá. Ale
Péťa pokračovala: „Ale moje klientky už mi psaly na Instagram, že ta bunda
je vážně jetá, že ji pořád nosíš!“
V rámci práce pro Be Charity také sama navrhuješ šaty, boty, kloboučky…
…a v
nich jsou ukryté fejetony, takže když někdo  zvednul tu sukni, tak si mohl číst.
A stejně tak mají kloboučky v sobě texty, nebo i  noční košilky  a další
věci. Máme taky Be Charity merch, patří k němu třeba mikina, na
kterou se tisknou slogany, nebo moje fotky od Anči Kovačič. A navrhovala jsem
dokonce i šperky.
Co dalšího ve videoreportáži s Bárou Nesvadbovou ještě uvidíte a uslyšíte:
- Jaký vztah k vaření má její dcera Bibiana
 - Kde pořídila kuchyňský stůl
 - Jakou divadelní hru připravuje
 - Co provedly její kočičky
 - Kolika dětem v současnosti Be Charity pomáhá
 
Na snímky z útulného domova spisovatelky Báry Nesvadbové se můžete podívat v naší galerii.






        
        
                
                
                
                

