Facebook
Instagram
Spisovatelka Jana Šrámková převzala před pár dny cenu Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež. V rozhovoru pro Lifee.cz vysvětluje, jak zavádějící je termín dětský čtenář. Její kniha Fánek hvězdoplavec totiž zaujme nejen hloubavé děti a dospívající, ale i dospělé. Vypráví o klukovi, jehož táta odjel pracovat do zahraničí, aby mohl uživit rodinu. Jak se Fánek s touto situací vyrovná?
Podle Jany Šrámkové je typů dětských čtenářů přesně tolik, co dospělých, a žádné škatulkování jim neprospívá. „S termínem dětský čtenář se často operuje i v literární vědě - nebo ve čtenářologiii, jak se jí někdy přezdívá. Tam se často zkoumá, co vlastně dětský čtenář chce a čemu rozumí," zamýšlí se autorka, jejíž knihu Fánek hvězdoplavec mohou číst děti stejně jako dospělí. Nejmenším by ji přitom měli rodiče číst a srozumitelně vysvětlovat souvislosti.
Šrámková nicméně přiznává, že s digitální dobou prochází proměnou i literatura pro děti. „Jak se vše zrychluje, musejí být texty o trochu více dynamické. Rychleji začínat, rychleji skočit doprostřed děje. Doba přináší nové výzvy a je důležité, aby na ně literatura reagovala," míní úspěšná autorka, jejímž poznávacím znamením jsou netypická jména hlavních hrdinů. V minulosti se v tomto směru inspirovala například diakritickými znaménky v hebrejštině. Autorka rozhovoru je žačkou Jany Šrámkové, proto si se spisovatelkou tyká.
Jsi čerstvou laureátkou ceny Magnesia Litera. Je to tvá první Litera, že? V roce 2008 už jsi ale obdržela Cenu Jiřího Ortena za novelu Hruškadóttir.
Je to tak. V minulosti jsem byla nominovaná na cenu Magnesia Litera za knížku Bratři v poli, která je o syslovi a hrabošovi Dagešovi a Mapíkovi. Tenkrát jsem ji neproměnila, vyšlo to až letos.
S jakými pocity jsi šla na pódium?
V tu chvíli je člověk trochu nervózní, přeci jen - je to v přímém přenosu. Kudy jít, správně si stoupnout, co všechno říct. Na emoce není čas, ty přicházejí, až když je po všem. Ale je to samozřejmě velká radost. Na druhé straně, můj vztah k literárním cenám je trošku rezervovaný, protože literatura není sport. Když vás vyberou do širší nominace, tak máte radost, protože to znamená, že nějaká odborná porota vaše dílo ocenila a zřejmě stojí za to. Ale která kniha to nakonec vyhraje - obzvlášť, když proti sobě stojí třeba román pro dospívající s nějakým poetickým textem... Myslím si zkrátka, že literatura a umění obecně je něco, co nelze měřit.
Porota tedy ocenila tvoji knihu Fánek hvězdoplavec. Je to již několikátá postava v řadě, které jsi dala velmi zvláštní jméno. Kam na ta jména chodíš?
To je dost různé, v minulosti jsem dvojici hrdinů pojmenovala třeba podle diakritických znamének v hebrejštině, kterou jsem studovala. Stála hezky vedle sebe a přišla mi rozkošná. Obě navíc vypadají stejně! Jsou to jen tečky.
Předpokládám, že jde o knihu Bratři v poli Dageš a Mapík?
Přesně tak. Některá jména jsem zase někde slyšela a moc se mi líbila. Zrovna jméno Fánek jsem kdysi četla v jiné dětské knížce. Ta knížka mě příliš nezaujala, ale to jméno se mnou zůstalo, a tak jsem si ho nesla dál. Fánek má v knížce kamarádku Marilku a s tou to bylo náročnější, protože původně jsem ji měla pojmenovanou jinak a byla to téměř jediná redakční připomínka, kterou jsem z nakladatelství dostala.
S čím byl problém?
Usilovali jsme o to, aby se nám podařilo zachovat, že děj knihy nebude nikam konkrétně geograficky zasazený. Fánek vyrůstá v zemi, která je tak trochu postapokalyptická nebo možná poválečná. Nevíme, co se tam stalo, zkrátka tam nic moc nefunguje, je tam špatná infrastruktura, není tam práce a všechno je oprýskané a zničené. Nechtěli jsme, aby si to čtenář spojoval s nějakou konkrétní zemí. Může to být tak trochu kdekoli, klidně i tady u nás - třeba i my budeme jednou v takové situaci. Z této myšlenky nakonec vycházela i jména postav.
Je knížka vyloženě pro děti, nebo v ní najdou své téma i dospělí?
Nepíšu s představou nějakého konkrétního čtenáře. A i když píšu knihy takzvaně pro děti, vždycky chci, aby v nich byla rovina, kterou z nich vyčte dospělý. Aby to i dospělé čtenáře bavilo. Začínám psát příběh, který mám na srdci. Když mi z toho vyjde krátká próza, která má navíc ilustrace - o což většinou stojím, protože je to daleko zábavnější a krásnější - tak to v našem knižním provozu neumíme vydat jinak, než jako knihu pro děti.
Jak je to možné?
Každou knihu, která má hodně ilustrací, nakonec v knihkupectví strčí do regálu dětská literatura, a promuje ji tak i nakladatel. Takže také Fánek hvězdoplavec má tuto nálepku, ale ve skutečnosti je to kniha pro starší děti. S mladšími dětmi je určitě nutné, aby dospělý četl a vysvětloval. Za mě je to kniha pro kohokoliv dospělého, obzvlášť, pokud má rád poetičtější texty.
Jaké má tvá kniha pro nás čtenáře poselství?
Předně - tohle má právo říct čtenář, nikoliv autor. Kdybych měla nějaké jasné poselství, tak ho rovnou řeknu a nemusím psát celý příběh! Ale ano, šlo mi o to zvýšit čtenářskou citlivost vůči lidem, kteří žijí okolo nás. K lidem, kteří třeba žijí v naší zemi, ale museli přijet ze země jiné a nám přesto nejdou pod nos a nemáme k nim úplně nejlepší vztah. Ukázat, že jejich příběhy mohou být srdceryvné a jsou to úplně stejní lidé jako my. Prožívají stejné věci a možná jsou v naší zemi dokonce velmi neradi a daleko raději by byli zpátky doma se svými vlastními rodinami. Asi je to obecně mé téma - ráda ukazuji lidi na okraji.
V tomto případě je tam tato imigrační linka.
Když jsem psala tento příběh, hodně jsem se soustředila na to, jak celou situaci prožívá Fánek - kluk, kterému tatínek musel odjet daleko do zahraničí, aby uživil rodinu. Říkala jsem si, jak to asi vnímá takové dítě. Ze strany rodiče je to obrovský akt odvahy a lásky - někam odjede proto, aby mohl živit rodinu. Ale dítě tohle těžko pochopí.
Dlouhé roky píšeš pro děti. Jaký je současný dětský čtenář? Vyvíjí se a je jiný, než býval? Nebo chce od knížky v zásadě totéž?
Vlastně mám trochu problém s termínem dětský čtenář, se kterým se často operuje také v literární vědě - nebo ve čtenářologiii, jak se jí někdy přezdívá. Tam se s oblibou zkoumá, co vlastně dětský čtenář chce a čemu rozumí. A já si zkrátka myslím, že dětských čtenářů je přesně tolik typů, co dospělých čtenářů. Totiž, že čtenářský apetit se u každého jedince dost liší. Někdo chce dobrodružství, někdo humor, jiný má rád poetičtější texty. Každý hledáme něco jiného. Ale pochopitelně - tím, jak se zrychluje doba, musejí být texty o trochu více dynamické. Rychleji začínat, rychleji skočit doprostřed děje. Doba přináší nové výzvy a je důležité, aby na ně literatura nějak reagovala. Ale určitě bych si to nedovolila říct kategoricky.
Existuje možnost, že by byl z Fánka animovaný film?
Myslím, že zrovna Fánek by byl vizuálně moc hezký a pro film by se hodil. Na druhé straně - tohle nezáleží na mně. Pokud by o tuto práci někdo měl zájem a spolupráce by vznikla, může se stát cokoliv. Už vím jistě, že vznikne jeho audio verze a ráda bych byla u toho, až se tak bude dít.
Co bude dál? Na čem dalším pracuješ?
Hned po předávání cen v Národním divadle jsem odjela na rezidenci do Polska a ve dvojici s ilustrátorkou Andreou Tachezy začínáme pracovat na nové knížce, která bude v pořadí už naše třetí. Odehrává se v přírodě, v lese, a budou v ní imaginární zvířátka.
