
Sylva se zamilovala do mladšího muže. Jeho matka je shodou okolností stejně stará a nepřenesla přes srdce, že se ti dva se milují a dokonce se vzali. Bere Sylvu jako konkurenci a myslí si, že synovi ničí život.
Kdo by to byl řekl, že si vezmu muže, jehož máma je stejně stará jako já. Když se na to dívám zpětně, připadám si jako hrdinka nějaké absurdní komedie, ale zpočátku to tak směšné nebylo. Bylo to nepříjemné, trapné a chvílemi až ponižující. Je mi čtyřicet osm, Davidovi třicet. A jeho matka, Jana, je stejně stará jako já. Dokonce máme narozeniny měsíc od sebe.
Zajíček mě dostal
Seznámili jsme se v práci, on jako mladý grafik, já jako žena, která už dávno přestala řešit, jestli působí dost mladě nebo dost zajímavě. Jeho pozornost mě tudíž poměrně překvapila. Nebyla povrchní, vyloženě se o mě zajímal. Neřešil věk, ale co mám ráda a co mě baví. Po letech ve vztazích, kde jsem byla hlavně oporou, jsem najednou byla ženou, na kterou někdo kouká s obdivem. A já si to nechala líbit, to se upřímně přiznávám. A pak jsem se po dlouhé době zamilovala.
První návštěva u jeho rodičů byla jedna z těch situací, kdy člověk cítí, že se něco zlomí ještě dřív, než se posadí. Jana mi otevřela v přiléhavém triku, ve kterém bych já vypadala jako někdo, kdo se snaží příliš. Na okamžik zůstala stát ve dveřích a měřila si mě pohledem, který byl tak otevřeně vyjevený, až jsem se začala červenat. „Ty jsi Sylva?“ zopakovala a v jejím tónu bylo slyšet, že čekala úplně jiný obrázek. Možná nějakou roztomilou dvacítku, kterou by mohla moudře mentorovat. Jenže jsem tam stála já – její vrstevnice.
Ten večer jsem cítila její nesouhlas v každém nádechu. Neptala se na mě, ale na můj věk. Respektive mluvila o mé minulosti a vyptávala se na časy tak dávné, jaké pamatujeme jen my – rodiče mého partnera a já. Neptala se, jak jsme se poznali, ale jak dlouho to „už“ trvá. A hlavně se pořád dívala na Davida, jako by čekala, že si uvědomí, co dělá. A on si neuvědomil nic, jen mě držel za ruku a smál se.
Stal se z toho vážný vztah
Když jsme se po roce zasnoubili, Jana se odmlčela. Přála nám štěstí, samozřejmě – aspoň to tak řekla. Ale byla to ta prázdná věta, kterou řeknete, když nechcete udělat scénu. „Jste si jistí?“ ptala se stále dokola. Měla jsem pocit, že přemýšlí, jestli by si se mnou neměla promluvit mezi čtyřma očima. To by ale nepomohlo. Na špatnou tchyni už jsem jednou narazila a jsem zvyklá.
Na svatbě si vzala šaty, které křičely „podívejte se na mě, já jsem přece tak mladá“. Chvílemi jsem měla pocit, že mi chce konkurovat, že porovnává každý můj pohyb, každý detail, který by mohl potvrdit, že jsem „nevhodná“ volba. A když se jí jedna teta zeptala, jestli se těší na vnoučata, zadívala se na mě tak ostře, až se mi stáhl žaludek. David má jasno, děti nechce, ale tchyně si myslí, že bude jednou litovat, a vina jde za mnou.
Po svatbě se nestalo nic dramatického. Nestalo se totiž vůbec nic. Nevolá, nepíše, neptá se, jak se máme. Když se vidíme, pozdraví mě, ale dívá se skrz. David už to pochopil. Řekl mi: „Mamka tě vidí jako konkurenci, i když jsi jí nic neudělala.“ A to je asi to nejsmutnější. Nejde ale jen o konkurenci. Ona si myslí, že mu zničím život. Nechápu, jak mohou jít ženy takto proti sobě. Kdybych byla chlap a David mladá holka, vůbec by v tom nebyl problém.
Nejde o soutěž
Já rozhodně nechci být její soupeřka. Nechci jí dokazovat, že jsem mladá, protože mám na zajíčka a seberu jí syna. Chci být jen dobrou manželkou ve šťastném vztahu. A jestli jí vadí, že jsme stejně staré? To je věc, kterou jsem se naučila nenosit na svých ramenou. Já Davida miluji a on miluje mě. A to je jediné, co mě nakonec drží nad vodou.
A že jednou bude David pěkný padesátník a já vedle něj jako seschlá babička? Zaprvé to tak vůbec nemusí být, a za druhé, nikdo přeci nevíme, co nás čeká. Lidé se rozcházejí z mnoha důvodů a jsou třeba i stejně staří. Věkový rozdíl nehraje až takovou roli, jak si všichni myslí. Zarytá představa o starších mužích je směšná. Jana by to měla pochopit a stát se mojí kamarádkou. Bylo by to pro všechny lepší.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




