Facebook
Instagram
Nevybíravé předsudky a násilné útoky – to je pro albíny žijící v Jihoafrické republice realita. Absence pigmentu v pleti i ve vlasech se zde považuje za prokletí. Jihoafrický fotograf Justin Dingwall to ale vnímá jako dar a nekonvenční krásu. Jeho snímky albínské modelky Thandy Hopy mají pomoct rozptýlit mýty a tabu spojené s albinismem v JAR.
„Vždycky jsem se zajímal o unikátní [věci] nebo to, na co se tradičně nahlíží jako na odlišné,“ vysvětlil serveru Huffington Post fotograf Justin Dingwall. „Odlišnost je pro mě inspirativní.“
Když se poprvé setkal s albínkou Thandou Hopou, okamžitě ho zasáhla její neobvyklá krása. Bledá žena s bílými řasami a obočím pro něj byla zjevením. Ovšem ani na chvíli si nepomyslel, že by její vrozená vada byla hendikep. Naopak – viděl v ní dar.
„Z Thandy vyzařuje vnitřní síla a vyrovnanost,“ řekl Dingwall. „Její drajv a vytrvalost jsou velmi inspirující. Kvůli tomu jsem ji chtěl víc poznat a pokusit se lépe pochopit albinismus.“
Albínské prokletí
Pokud se budeme držet Dingwallovy příměry albinismu k daru, z hlediska výskytu v JAR jím skutečně je – nositelem této vrozené vady je zde jeden člověk ze čtyř tisíc. Poznat albína jde snadno: chybí mu pigmentace ve vlasech, pleti, obočí a řasách. Jako by byl obalen v moučkovém cukru. Albíni jsou kromě toho velmi citliví na světlo a mají slabý zrak.
O pozornost spojenou s nápaditým vzhledem ale v JAR a v sousedních zemích rozhodně nestojí. Tamní populace se na albinismus dívá jako na prokletí, ve vyhroceném případě zrůdnost. Albíni tu jsou vystaveni extrémním předsudkům a agresivním útokům.
„Když jsme se dostali do taxíku, lidé se pořád přesouvali na druhou stranu, nebo dokonce taxík odmítli použít,“ popsal Nomasonto Mazibuko, výkonný ředitel Albinism Society, médiím South Africa’s Mail a Guardian. „Neustále nás nazývají jako isishawa [označení pro prokletého člověka kmenem Zulu] a inkawu [označení pro bílého paviána kmenem Nguni].“
V porovnání s Tanzanií na tom jihoafričtí albíni nejsou nejhůř. Tamní šamani se vydávají na lov světlých jedinců, aby mohli zpeněžit jejich těla. Jejich části v těchto končinách přináší štěstí, cena je proto vysoká – prodávají se za 75 000 dolarů. Ostatně jsou poměrně vzácné. Albínem je tu jeden z 1 400 lidí.
Fobie z hadů
Po usmrcení padesáti albínů v Tanzanii v roce 2008 označila OSN lidi s touto vrozenou vadou jako „osoby se zdravotním postižením“. Dingwall je rozhodně proti.
„Čím víc jsem se o [Thandě] dozvídal, tím víc jsem cítil, že je důležité vytvořit povědomí o albinismu skrze umění,“ vysvětlil fotograf. „Krása zde spočívá v odlišnosti a doufám, že svou prací inspiruju lidi k tomu, aby tuto odlišnost přijali a znovu interpretovali své ideály krásy.“
Zachycením Thandy ale objevování krásy albínů pro Dingwalla neskončila. Po uveřejnění fotografií této albínky se mu přes sociální sítě ozval albínský model Sanele Junior Xaba. Utvořilo se mezi nimi přátelské pouto a společně světu odhalili fotosérii zvanou „Albus“.
„Sanele je skutečný profesionál, který má schopnost pro všechno,“ pochválil Dingwall otevřenost modela. Prý totiž překonal svou hlubokou fobii vůči hadům, aby s nimi mohl zapózovat. „V mých prací se nejen zrcadlí Sanelova vnější krása, ale je odhalena i jeho vnitřní síla.“
Fotograf Justin Dingwall doufá, že prostřednictvím těchto snímků pomůže rozmetat mýty a tabu spojené s albinismem v jihoafrické kultuře. V širším měřítku by rád přispěl k nabourání idealizovaných představ o kráse a vzdal hold rozmanitosti. „[Ty] obrázky nejsou o rase nebo módě, ale o vnímání a o tom, co subjektivně vnímáme jako krásné,“ řekl umělec. „Chtěl jsem vytvořit sérii snímků, která rezonuje s lidskostí a vyvolává otazníky v tom, co je krásné.“
