„Já mám taky duši!“ Umělec maluje na vyhozené předměty smutné klauní obličeje

„Věci, které člověk jednou miloval, si nezaslouží být odstrčeny a zapomenuty,“ řekl umělec.
Zdroj: lonesometown9/Web.stagram.com
„Já mám taky duši!“ Umělec maluje na vyhozené předměty smutné klauní obličeje„Já mám taky duši!“ Umělec maluje na vyhozené předměty smutné klauní obličeje„Já mám taky duši!“ Umělec maluje na vyhozené předměty smutné klauní obličeje„Já mám taky duši!“ Umělec maluje na vyhozené předměty smutné klauní obličeje+ 16 fotek+ 17 fotek

V dnešní zrychlené době, kdy máme před očima většinou jen cílový bod naší cesty, snadno přehlédneme drobné krásy okolo nás. Třeba ten komický obličej na fasádě domu, který vznikl vtipným rozmístěním oken. Nebo tu vyřazenou ledničku na ulici, co tak smutně kouká jako opouštěné štěně. Umělec Lonesome Town je výjimkou. Na duši vyhozených věcí upozorňuje svým podpisem – totiž obličejem smutného klauna.

Barbara Lorenzová
Barbara Lorenzová 24. 11. 2017 12:12

Anonymní tvůrce projíždí losangelskými čtvrtěmi Koreatown a Silver Lake s manšestrovým batůžkem na zádech. V něm schovává barvy. Pro případ, že by na něj vyřazený předmět domácnosti udělal smutné oči.

„Je na tom něco nádherně tragického,“ řekl umělec serveru LA Weekly. „Věci, které člověk jednou miloval, si nezaslouží být odstrčeny a zapomenuty.“

Na jejich osud upozorňuje obličejem smutného klauna. Chce tím donutit kolemjdoucí k zamyšlení, zdali pro daný předmět skutečně není místo jinde než na skládce.

lonesometown9/Web.stagram.com

Projekt se v jeho mysli zrodil poté, co narazil na zmíněnou ledničku, volně stojící na ulici. Něco se v něm pohnulo.

„Zrovna jsem se vrátil ze Španělska a uviděl jsem tu ledničku. Jako by na mě smutně zírala,“ prozradil umělec. „Tahle věc měla využití na denní bázi, byla integrovanou součástí nějaké rodiny a… prostě ji opustili.“

Nemohl chodit kolem, aniž by cokoliv udělal. „První den jsem na ní jen namaloval obličej. Další den tam pořád byl. Přidal jsem knoflíky. A puntíky. A třetí den jsem jí nasadil klobouk. Udělalo mi to radost, protože jsem měl pocit, že jsou tyhle malé věcičky lidem jedno.“

lonesometown9/Web.stagram.com

Připouští však, že je na těchto předmětech něco komického, jak tak trčí na ulici. „Nelze popřít, že má ten neživý objekt smutnou tvář. Je to trochu směšné.“ Neztrácet humor je ale podle něj důležité stejně jako prožívání nepříjemných emocí.

Na každém díle pracuje Lonesome Town 10 až 90 minut. A po dohotovení nezůstane na ulici déle než 20 minut. To díky rostoucí popularitě jeho tvorby ve městě.

Ta mu nyní umožňuje svým projektem pomáhat. Smutné klauny začal malovat na plakáty ztracených psů či vzkazy žebrajících bezdomovců. Díky tomu mají větší šanci, že si jich kolemjdoucí všimnou.

Ačkoliv tvoří pod pseudonymem s imidží neznámého pouličního umělce, svůj talent uplatňuje i na profesionální bázi, kdy se nezdráhá tvořit na zakázku.

Svůj „klauní projekt“ však nedělá pro peníze ani slávu. Ale pro radost. „Je to osvobozující!“

Podívejte se na díla empatického Američana v galerii:

Zdroj: LA Weekly

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články