Místo koupaliště říční lázně, na sobě legrační plavky… Kam se chodila cachtat pražská smetánka

7. července 2019
Archiv
Archiv

Podívejte se s námi do časů, kdy koupelnu měli v bytech jen ti movití, a lidé se tak chodili cachtat na plovárny. Jaké vlastně byly jedny z prvních koupališť u nás, co se na nich dělo a koho slavného jste tam tehdy mohli potkat?

V 19. století zažívaly pražské lázně nebývalý rozmach. Za Rakouska-Uherska měli doma koupelnu jen zámožní obyvatelé města, pražské lázně rozeseté na březích Vltavy tak byly místem nejen pro osobní hygienu, ale také pro společenská setkávání.

Průkopníkem říčního koupání nejen v Praze, ale i v celém Rakousku-Uhersku byl tehdy setník Arnošt z Pfuelu. Tento milovník plavání založil v roce 1809 na břehu Vltavy tzv. Vojenskou plovárnu, určenou pro armádní výcvik nováčků v plaveckých dovednostech. Nacházela se na nynějším pražském nábřeží Edvarda Beneše nedaleko místa, kde dnes stojí Strakova akademie a kaple sv. Máří Magdalény. Byla přístupná i pro civilní veřejnost, avšak vojáci měli přednost. Z tohoto důvodu  si Pražané v jejím sousedství postavili již v roce 1840 Občanskou plovárnu pod Letnou, která se stala prvními pražskými říčními lázněmi. Dnes je Občanská plovárna, kdysi nazývaná též Plovárna pod Letnou, jen památkově chráněná budova.

Zaplavat si s Kafkou

Nově zbudovaná plovárna nesloužila pouze ke kratochvílím u vody, ale v budově byla rovněž zřízena plavecká škola, restaurace a pořádaly se zde nejrůznější koncerty. Od roku 1869 Občanskou plovárnu lépe zpřístupnila nová Rudolfova lávka. Spojovala oba břehy Vltavy přibližně v místech, kde dnes stojí Mánesův most.

V průběhu sta let se Občanská plovárna stala svědkem nejrůznějších plaveckých či veslařských soutěží, scházeli se zde otužilci a jako kluk sem například pravidelně chodíval se svým otcem spisovatel Franz Kafka, bydlící nedaleko odtud. Svému původnímu účelu sloužila plovárna až do poloviny 20. století.

Kdo by si chtěl připomenout kouzlo koupaliště během jeho posledních let provozu, Občanská plovárna je nezapomenutelně vykreslena v úvodních minutách česko-anglického psychologického filmu režiséra Jiřího Weisse Třicet jedna ve stínu z roku 1965 s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.

PODÍVEJTE SE DO GALERIE NA ARCHIVNÍ SNÍMKY Z ČASŮ NEJVĚTŠÍ SLÁVY OBČANSKÉ PLOVÁRNY!