Nejsledovanější youtuberky A Cup of Style: Ukazujeme jen to hezké, ale z dobrého důvodu

Jaké to je se vidět na stříbrném plátně?

Lucie: Zvláštní. Zatím mi to přijde jako jedno z našich dalších videí. A představa, že celá Česká republika může jít do kina a může se podívat na to, co děláme, je prostě neuvěřitelná. Pro nás je to i trochu zadostiučinění – že to, co děláme, má asi vážně smysl, když s námi chce někdo točit dokument.

Připadáte si jako celebrity? Chápete, proč vás všichni chtějí točit a fotit?

Lucie: Lidé se nás na to často ptají – asi mají pocit, že bychom si tak připadat měly. Spíš si připadáme jako normální holky, které se nějak omylem proslavily.

YouTube není jen pro malé děti

Proč myslíte, že vybrali tvůrci do filmu zrovna vás?

Nicole: Hlavně proto, že máme trochu odlišnou tvorbu – netočíme se při hraní her a podobně, ale zaznamenáváme náš celkový život. Hodně se také věnujeme módě. Navíc jsme dvě a věnujeme se spoustě témat ze dvou pohledů. A jsme takové normální. Fanoušci bývají často překvapení, že jsme v reálu stejné jako ve videích. Nevytváříme si internetovou image jako někteří jiní youtubeři.

Lucie: Trošku mě mrzí, že ve filmu není vidět to, že máme i starší cílovou skupinu. Podle spousty lidí je YouTube pro malé děti. Samozřejmě taky, ale podle našich statistik se věk přibližně poloviny našich sledujících pohybuje mezi 18 a 24 lety. Zachytit mladší příznivce bylo ale pochopitelně atraktivnější, protože s youtubery živěji komunikují – častěji komentují jejich videa a chtějí se s nimi setkávat naživo. Mně je 25 a na nějaké komentování jiných videí na YouTube mě už neužije.

Neštve vás, že zhruba polovina vašich fanoušků jsou v podstatě děti? Že jim musíte přizpůsobovat svou tvorbu, protože na jejich ohlasu stojí a padá vaše popularita?

Nicole: Spíš náš štve, že mainstreamovější témata jsou někdy mnohem sledovanější než ta, která mají daleko větší informační hodnotu, jako třeba rozhovory. Make-up tutoriály a podobně ale vždycky slaví větší úspěch. Chceme naše fanoušky zároveň něčemu přiučit a dát jim podnět k seberozvoji. Ne pro ně tvořit jen zábavná videa.

Toužíte přinášet svým příznivcům inspiraci, zaznělo v dokumentu. Proč byste měly být zrovna vy těmi influencery?

Lucie: My ten blog začaly psát prostě proto, že nás to bavilo. Až pak nám lidi začali sami od sebe psát, že je motivujeme a inspirujeme, takže jsme se do toho ponořily víc. Myslím, že nejsme o tolik jiné než naši vrstevníci. Jen jsme víc vidět.

Zkreslujeme realitu, ale s dobrým záměrem

Jaké pocity ve vás vyvolává představa, že byste o sobě přestaly dávat vědět prostřednictvím sociálních sítí? A zároveň byste nevěděly, co nového u jiných lidí?

Nicole: S tím jsme docela v pohodě. Samozřejmě chceme náš YouTube kanál a sociální sítě udržovat, živíme se tím a baví nás to. Je tedy pro nás přirozené často fotit a natáčet. Ale třeba teď přes léto během dovolených jsme nebyly tolik aktivní na Instagramu.

Natáčely jsme, fotily jsme, ale stříhaly jsme a upravovaly obrázky až zpětně. A naši fanoušci to chápali a nevadilo jim to. Oni nás znají, soucítí s námi. Nepřichází nám od nich zprávy jako „a kde jsou fotky“ a „vy na nás prdíte“. Chápou, že jsme také jen lidé, a umí si to odůvodnit.

Lucie: Ale je pravda, že kdybych byla na nějakém fakt hezkém místě a vybil by se mi foťák, zalitovala bych. Teď jsme byly na kamarádčině svatbě a víceméně se tam nefotilo a už mě trošku svrběly prsty, že si to nemůžu vyfotit. (směje se)

Mnoho lidí se od sociálních sítí distancuje – říkají, že ten opravdový život čeká tam venku a je nenahraditelný. Máte pocit, že lidé, kteří tohle říkají, zkrátka ještě neobjevili sílu sociálních sítí? To v čem jsou super?

Nicole: Myslím, že se tím mohou ochuzovat o další zdroj informací a inspirace. Dá se bez něj přežít, je ale o to inspirativnější, protože má přesah osobního doporučení. To často v dámských časopisech nebo televizních pořadech nenajdete. Žijeme obyčejný život a díky tomu doporučujeme věci, které si mohou dovolit i další „obyčejné“ ženy.

Lucie: Někdo virtuální život nevyznává, nám zase přijde normální ten opak. Nemáme tak pocit, že by nám utíkal ten „opravdový“ život tam venku.

Většina youtuberů na sociálních sítích prezentuje svůj život jako „sluníčkový“… který si nejmladší sledující mohou vyložit jako ten jediný správný. Ani vy nejste výjimkou. Proč neukazujete váš život v plné šíři? Že není vždycky jen růžový?

Nicole: To z několika důvodů: chceme inspirovat tím dobrým. Problémů má člověk sám dost a nepotřebuje o nich číst ještě na sociálních sítích. Zároveň si nechceme lidi moc pouštět do soukromí. Ve filmu jsem mluvila o svém rozchodu, nebudu ho ale sdílet online, protože je to obrovská munice pro lidi, aby mě v tom mém trable utápěli, což nechci.

A jo, zkresluje to realitu. Snažíme se ale příznivcům vysvětlovat, že naše vlogy jsou jen několikaminutové úseky celého dne. A myslím, že to pochopili a dokážou se k tomu stavě kriticky.

Lucie: Tohle je možná ten největší problém, se kterým se mladá generace setkává – že musí být perfektní a že to je to správné.

Nicole: Není jednoduché pojmout tvorbu způsobem, aby to sledujícím nějak neublížilo.

Dotěrné matky, batolata online a ti druzí

V dokumentu vidíme i záběry z festivalu Utubering, kam přišlo asi deset tisíc lidí. Konkrétně z pohledu vás, jak přicházíte na pódium před masu lidí, co aplauduje tak mohutně, že z toho naskakuje husí kůže. Neklepete se někdy z vědomí, kolik životů ovlivňujete?

Lucie: Vždycky když se někde psalo o Utuberingu, tak ve smyslu, že je to strašná akce, že se tam všichni tlačí, stojí se dlouhé fronty a podobně. Nikoho už ale nenapadlo, jak se v tu chvíli cítíme my, když je před námi dlouhá fronta fanoušků, se kterými se musíme obejmout, vyfotit a popovídat si s nimi.

Lidé mají spoustu problémů, které s námi chtějí sdílet. Chtějí nám říct tolik věcí a my tam musíme být pro ně. Chodí za námi rodiče s dětmi a cpou nám je se slovy „zaplatili jsme vstupné, tak se s Mařenkou vyfoťte“. My jsme přitom už měly být pět minut na pódiu, celý den jsme nejedly, nepily… A oni jsou neodbytní. Někdy je to fakt náročné. Proto teď po zhlédnutí dokumentu doufám, že si i tohle lidé uvědomí a podívají se na na tu „naši slávu“ z druhé stránky.

Nicole: I když máme pocit, že jsme se objaly, vyfotily a podepsaly všem, stejně nás při odchodu z areálu potká člověk, co nás nezastihl, a je z toho úplně nadšený. My jsme u totálně vyřízené, ale i tak se snažíme mu to nezkazit, protože pro něj je to TEN zážitek. A pak upadáme s obrovskou migrénou a dva dny se z toho vykopáváme. (směje se) Setkávání se s lidmi nás nabíjí neskutečnou energií. Ale občas to zachází do extrémů…

Ve filmu slyšíme reakci vaší fanynky, která podle svých slov doufá, že nepřestanete nikdy točit videa, protože by neměla celý den co dělat. Nezní vám to trochu děsivě? Že některé děti už ve svém volném čase neodlepí zraky od monitorů?

Lucie: Určitě je to špatně. Vídáme na ulici tříleté děti, co koukají do telefonů, která jim daly maminky, aby už neřvaly. Ale to je dnešní doba. Náš tříletý bratranec si umí natáčet video na mobil..

Nicole: A zná všechna ta gesta…

Lucie: S tím telefonem umí úplně perfektně.

Nicole: Nejenže se posouvají technologie samotné, ale i jejich dostupnost. Není už tak finančně náročné je dětem obstarat. Dostávají se k nim stále dřív…

Lucie: Často přemýšlím nad tím, jak vychovám svoje dítě. Jestli mu řeknu „na počítači nebudeš, běž ven a hraj si“. Protože by pak bylo ve společnosti úplně mimo a nemělo by se s o čem bavit se spolužáky. Je strašně těžké dnes dětem vyhovět.

Pomohl vám YouTube a ten humbuk kolem vnitřně dospět?

Nicole: Samozřejmě. Když jde člověk dělat rozhovor do rádia, uvědomí si, že jeho odpovědi musí přinést nějakou hodnotu. Ale jsme v podstatě pořád stejné. Myslím, že nás YouTube nějak výrazně nezměnil.

Nikdo nás nemá rád

Dokument se snaží komplexně zobrazit realitu života youtuberů, k níž pochopitelně nepatří jen hezké věci. A tak mě zajímá, zdali jste měli tak hezké ráno, jak naznačuje vaše nynější pozitivita a úsměv na tváři?

Lucie: Já už mám tři dny rýmu a tři čtvrtě hodiny jsem si nad hrncem napařovala dutiny, abych tady mohla vůbec promluvit. (směje se) Hrozně jsem se těšila, co na to řeknou novináři a ostatní. Nakonec myslím, že to přijali docela dobře.

Nicole: Moje ráno bylo relativně rychlé. Byla jsem trochu nervózní z toho, že to ukazujeme poprvé veřejnosti a rovnou médiím. Ne, že bychom to pociťovaly na vlastní kůži, ale jak se říká: Filmaři nemají rádi youtubery, že jim kazí řemeslo. Novináři nemají rádi blogery, že jim kazí řemeslo. Fotografové nemají rádi Instagramery, protože jim kazí řemeslo. Takže nás ve finále nemá nikdo rád a podobná setkání nebývají příjemná. Ale tohle bylo fajn.

Máte nějaké sny, které byste si chtěly ještě splnit?

Nicole: Baví nás všechno, co děláme. A s tím spojená volnost – jsme svými šéfy. Kromě obsahu nás teď hodně naplňují naše vlastní produkty (zrovna vydáváme nový diář) a chtěly bychom náš sortiment ještě rozšířit. K tomu provozujeme vlastní e-shop, pořádáme workshopy. A učíme se šít. Takže naše budoucnost bude, dejme tomu, podnikatelská. Jinak úplně ultimátním snem by bylo vzít kameru a procestovat svět.

To mě docela překvapuje vzhledem k tomu, že jste se proslavily hlavně dobrým vkusem.

Nicole: Módu mám ráda, myslím, že to není povrchní záležitost. Ale cestování nám obrovsky otevírá oči. A mohlo by i našim fanouškům.

Je něco, čeho byste chtěly dosáhnout v osobním životě?

Nicole: Jednoduše být šťastná. Nepatřím k těm, co plánují dopředu. Žiju a jednám podle toho, jak se cítím v konkrétní chvíli. Takže když něco není v pohodě v osobním životě, snažím se to dát do pořádku.

Lucie: Já v červnu odstátnicuju, potom se sestěhuju se svým přítelem, pak budeme spolu chvilku žít, cestovat, uspořádáme svatbu, počneme děti… (směje se) Říkala jsem si, že bych chtěla být mladá maminka. A teď jsem si uvědomila, že už je mi pětadvacet a vlastně už je načase. Odmalička říkám, že chci být vychovatelka v mateřské školce, děti miluju. Takže můj cíl je víc než jasný.

***

A Cup of Style

Neboli „Šálek stylu“. To je ale pořád slabé vyjádření módního vlivu Lucie (24) a Nicole (22) Ehrenbergerových. Za svůj blog získaly třikrát cenu Blogerka roku a jejich videa zhlédlo na YouTube přes 34 miliónů lidí. Sestry studují marketing, vydaly knížku a vytvořily svou vlastní kolekci oblečení a doplňků. Sledujte je také na Facebooku nebo Instagramu.

***

Autorka rozhovoru: Andrea Vránová