Adina (24): Přesvědčila jsem partu, abychom půjčili kamarádovi peníze. Pak nám zmizel ze životů a nic nevrátil

Příběhy o životě: Přesvědčila jsem partu, abychom půjčili kamarádovi peníze. Pak nám zmizel ze životů a nic nevrátil
Zdroj: Magnific

Adina uvěřila v sílu přátelství s Romanem. Ten ji ale pravděpodobně využil, půjčil si peníze od ní i kamarádů a vytratil se. Když ho po roce potkala, opět mu uvěřila.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 29. 08. 2026 11:30

Myslela jsem si, že Roman je nejlepší kamarád na život a na smrt. Místo toho jsem se asi zapletla s chronickým lhářem. Uvěřila jsem mu natolik, že jsem mu pomohla sehnat peníze na dluhy a on se mi pak už neozval. Potkali jsme se náhodou po roce na ulici.

Roman byl super kamarád

Když jsem poznala Romču, stali se z nás okamžitě dobří přátelé. Uměli jsme se naladit jeden na druhého, vzájemně se podpořit a hlavně jsme se spolu pořád smáli. Sedl si i s mými dalšími přáteli, lehce zapadl do party a pár let jsme dělali mnoho věcí společně. Cestování, spolubydlení, oslavy narozenin a svátků. Myslela jsem si, že jsme jako rodina, že spolu snad i zestárneme.

Roman odešel z vysoké školy kvůli lukrativní nabídce práce, která mu nakonec nevyšla. Stihl si už ale zařídit byt a nasekat dluhy. Byl nešťastný, s rodiči nevycházel a já mu chtěla pomoci. Celou partu jsem přesvědčila, že bychom ho měli založit. Kamarádi přeci mají stát při sobě.

A tak jsem od každého vybrala pár tisíc, vymysleli jsme splátkový kalendář a slavnostně Romanovi „vytrhli trn z paty“. Byl dojatý, nevěděl, jak nám poděkovat. Já byla šťastná, že jsme ho podrželi. Věřila jsem, že je to výjimečný kluk a někam to dotáhne. Je moc chytrý a talentovaný v mnoha věcech. Bohužel možná i ve lhaní.

Najednou zmizel jak pára nad hrncem

Po pár týdnech brigád se přestal ozývat. Věděla jsem, že toho má hodně. Vrhl se do práce, začal se připravovat na nějaké výběrové řízení a byl nemocný. Jenže dřív jsme si volali pomalu i v horečkách a teď nic. Dlouho jsem to nechápala a půjčce jsem nepřikládala žádný význam.

„Tak ten už se neozve,“ tvrdila kamarádka a naštvala mě tím. „Prosím tě, spíš se mu něco stalo!“ odbyla jsem ji. Ale měla naprostou pravdu. Po dvou měsících mlčení mi to pomalu docházelo. On se vážně vypařil! Vzal si spoustu peněz a byl fuč. Možná ani nic původně nedlužil a všechno si vymyslel, těžko říct, v čem všem nám vlastně lhal.

Byla jsem z toho naprosto v šoku. Když mi pak ani nebral telefon, připadala jsem si zrazená. Jak může někdo zahodit kvůli penězům krásné přátelství? Chtělo se mi plakat. Navíc jsem se cítila jako blbec, protože jsem pro něho sháněla peníze po všech kamarádech. Jak před nimi budu vypadat?

Podivné setkání

Znovu jsem na Romana narazila asi po roce. Byla to celkem náhoda, potkali jsme se v cizím městě na ulici jako turisté. Měla jsem ten den čas a tak jsme zašli na kávu. Roman byl celý nesvůj, měl dokonce slzy v očích. Strávili jsme spolu moc pěkné odpoledne, vše jsme si vyříkali.

Neměl na splácení a styděl se, raději vyklidil pole. Abych mu věřila a odpustila, hned mi poslal nějakou část dluhu na účet. Vyčetla jsem mu, že mi zmizel ze života a chybí mi. Myslela jsem, že jsme to urovnali. Od té doby se mi už neozval, uběhly další měsíce a já to vůbec nechápu. Už jsem s ním ale skoncovala, zřejmě bude blázen.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články