Alena (61): Můj rozum mě varoval před románkem v lázních. Jenže srdci neporučíte ani na stará kolena

Lázně pro mě byly vždy symbolem klidu, ranních procházek a hodin strávených s knihou. Přijela jsem do Luhačovic, abych si odpočinula od každodenních starostí a lidí. Jenže jsem téměř okamžitě narazila na jednoho muže. Byl usměvavý, sebevědomý a obklopený tajemnou aurou. I když jsem se snažila dodržovat své zásady a držet si odstup, něco mě k němu neodolatelně přitahovalo.

Iva (60): Na taneční večer v lázních jsem omylem šla v noční košilce. Trapas mi přinesl do života lásku

Srdce se mi rozbušilo

Viktor s takovou lehkostí vplul do společenské místnosti, až mě to překvapilo. Když mě oslovil s tím, že mě v tomto krásném místě vítá a nabídl mi, že mě jako nováčka provede, zmohla jsem se jen na tiché přitakání. Namlouvala jsem si, že jde jen o obyčejnou laskavost, ale srdce se mi přesto rozbušilo.

Večer jsem ho pak z dálky pozorovala v jídelně a cítila zvláštní směs fascinace a strachu z toho, že bych mohla porušit svá vlastní pravidla.

Jana (61): V lázních jsem uvěřila podvodníkovi, který zneužil mou osamělost a připravil mě o úspory

Románek v lázních

Následující ráno mě Viktor vyhledal v lázeňském parku a nabídl mi doprovod. Šli jsme chvíli mlčky. Když se jeho dlaň náhodou dotkla mé, celá jsem se zachvěla. Viktor mě jemně požádal, abych před ním neutíkala, protože prý rád tráví čas s někým, kdo mu rozumí. Na okamžik jsem stiskla jeho ruku a pocítila vlnu tepla a blízkosti, kterou jsem už roky nezažila.

Večer jsme se náhodou setkali v odpočinkové místnosti. Viktor mě gestem pozval, abych si k němu přisedla na čaj. Povídali jsme si dlouhé hodiny. Pak mě chytil za ruku a já se nebránila. Na jeho tichou otázku, zda se bojím, jsem zašeptala, že nejspíš ne. Poprvé po dlouhé době jsem měla pocit, že stojí za to zariskovat a nechat věcem volný průběh.

Božena (60): Můj bývalý manžel doufal v románek v lázních. Asi zapomněl, co mi před dvaceti lety udělal

Láska nezná věk

Další dny byly ve znamení společných procházek a romantických chvilek strávených v jeho pokoji. Když mi s úsměvem řekl, že jsem pro něj jako princezna, cítila jsem, jak mi hoří tváře. V ten moment jsem si definitivně uvědomila, že můj rozum definitivně ustoupil emocím.

Poslední den pobytu jsem Viktora marně vyhlížela v zahradě. Nepřišel se rozloučit a po mém odjezdu se už nikdy neozval. Nebral mi telefon a neodpovídal na zprávy, jako by se do země propadl. Přestože jsem cítila smutek z toho, že náš vztah nepřerostl zdi lázní, pochopila jsem důležitou věc.

Toto setkání mi pomohlo najít ztracenou odvahu a ujasnit si, co od života vlastně chci. I když už Viktora pravděpodobně nikdy neuvidím, vzpomínky na teplo jeho dlaně a dny strávené v Luhačovicích ve mně zůstanou jako důkaz, že i po šedesátce může člověk zažít něco nečekaně krásného.

Danuše (41): Na týden v lázních jsem se těšila jako malá. Odvezla jsem si odtud ale nepříjemný suvenýr

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].