Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Alena si se svou vnučkou Terezou vždycky rozuměla, ale s příchodem puberty se jejich vztah proměnil. Vnučka je drzá a odtažitá. Když jí Alena odmítla dát peníze na nákupy, Tereza si je vzala tajně. Alena je z jejího chování zdrcená a neví, jak situaci řešit.
Tereza je moje jediná vnučka a od narození byla mým sluníčkem. Každý víkend nebo prázdniny strávené u mě byly plné smíchu a společných zážitků. Jenže z mé malé Terezky se stala dospívající slečna a náš vztah ochladl. Přesto mě nikdy nenapadlo, čeho bude schopná...
Chtěla po mně peníze, já odmítla
Tereza mi občas pomůže na zahrádce nebo s úklidem, a já jí za to ráda přispěji na drobnosti. S nástupem na střední školu se ale její chování změnilo. Je zamlklá, často podrážděná a neustále kouká do telefonu. „Terko, trápí tě něco?“ zkusila jsem se zeptat. „Ne, babi, jen už nejsem malá,“ odvětila stroze. Snědla buchtu a beze slova odešla.
Bylo mi to líto. Vždy jsem si myslela, že máme bližší vztah než s rodiči. Snažila jsem se to ale respektovat. Puberta je složité období. Když ale přišla s tím, že chce peníze na drahé značkové tenisky, které jí naši odmítli zaplatit, řekla jsem ne. „Terezko, víš, že ti ráda pomohu, ale tohle není správné. Co kdyby sis zkusila najít brigádu? Měla bys radost z vlastních peněz,“ navrhla jsem jí v dobré víře. Takovou zlost v jejích očích jsem ještě neviděla. „Tak díky, babi. Jsi stejná jako oni,“ prskla a práskla dveřmi.
Takový podraz jsem od ní nečekala
Několik dní mi to nedalo spát. Přemýšlela jsem, jestli jsem nebyla příliš přísná. O pár týdnů později jsme měli rodinnou oslavu mých narozenin. Tereza mi jen suše pogratulovala a zalezla si do kouta s mobilem. Nechtěla jsem scénu před ostatními. Místo klidné oslavy mě ale čekal šok. Z mého tajného úkrytu, staré dózy na cukr v horní poličce ve spíži, zmizelo několik tisíc.
O tom místě věděla jen ona. Srdce se mi zastavilo. „To přece ne,“ vydechla jsem a musela se posadit. Okamžitě mi bylo jasné, kdo za tím stojí, ale mozek se tomu bránil. Moje milovaná vnučka by mě okradla? Kvůli botám? Zatím jsem nenašla odvahu ji konfrontovat, natož to říct jejímu otci. „Mami, jsi v pořádku? Jsi celá bledá,“ všiml si syn mého stavu. Jen jsem mávla rukou, že je to jen únava.
Nevím, jak se k tomu postavit
Od té doby přemýšlím, co dělat. Mám mlčet a doufat, že se Tereza přizná sama? Co když se její chování ještě zhorší, když to nechám být? Pokud ale řeknu pravdu, strhne se doma peklo, a Tereza se mi odcizí nadobro. Je mi z toho úzko. Jak se mohla moje hodná holčička takhle změnit? A okrást vlastní babičku, která pro ni vždy chtěla jen to nejlepší. Doufám, že najdu sílu to vyřešit tak, abych ji neztratila úplně.
Názor vztahové odbornice
Příběh Aleny je bolestným střetem lásky, hranic a reality dospívání. Nejde tu jen o peníze ani o značkové oblečení. Jde o hluboké zklamání z člověka, ke kterému měla Alena výjimečně blízko, a o moment, kdy se role babičky, která byla oporou a bezpečím, náhle rozpadla.
Chování dospívající Terezy nelze omlouvat pubertou, ale zároveň ho nelze zjednodušit na „zkažené dítě“. Puberta je období, kdy se testují hranice, zpochybňují autority a potřeba zapadnout mezi vrstevníky často přehluší svědomí i vztahy, které byly dřív pevné. To ale nic nemění na tom, že krádež je vážné porušení důvěry - zvlášť vůči člověku, který byl zdrojem lásky a podpory.
Alenina bezradnost je pochopitelná. Nechce vnučku ztratit, bojí se konfliktu v rodině a zároveň cítí, že mlčení by znamenalo souhlas. Jenže mlčet v takové situaci není ochrana vztahu, ale spíš odklad problému. Pokud se krádež přejde bez reakce, může se opakovat a hranice se posunou ještě dál.
To, co Alena řeší, by neměla nést sama. Je namístě zapojit rodiče a situaci pojmenovat klidně, ale jasně. Je potřeba zastavit chování, které je nepřijatelné. Dospívající hranice potřebují, i když se tváří, že o ně nestojí.
Zároveň má Alena právo chránit i sebe. Láska k vnučce neznamená, že musí snášet zradu a bolest mlčky. Respekt není jednostranný vztah a ani v rodině neplatí, že se všechno odpouští bez následků.
Možná to nebude rozhovor, který vztah hned napraví, a možná bude bolet. Je to ale krok, který dává šanci, aby se důvěra jednou mohla znovu vybudovat - tentokrát na realističtějším, dospělejším základě.
Pavlína Šalamounová, vztahová mentorka, vede individuální online rozhovory se ženami, které chtějí lépe porozumět sobě, svým vztahům a tomu, co v životě skutečně potřebují. Pomáhá jim ujasnit si hranice i jejich osobní rozhodnutí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
