Facebook
Instagram
Anička si užívala těhotenství jen do začátku šestého měsíce, pak se svěřila okolí a lituje toho. Všichni ji zasypali hrůznými zážitky z porodu nebo ujištěním, že ji čeká náročné období, které prověří její manželství.
Fascinuje mě, co mi jsou lidé schopni říct v souvislosti s mým těhotenstvím. Někdo mi dá nevyžádanou radu, další mě straší, co mě všechno čeká. Jedna sousedka se rozpovídala o tragédii v rodině a to už jsem se nenechala.
Těhotenství jsem odhalila až v šestém měsíci
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, chtěla jsem to nejprve radostí vykřičet do světa. Pak jsem se ale uklidnila a rozhodla se nechat si to pro sebe a partnera. Čím více týdnů ubíhalo, tím méně jsem měla chuť se svěřovat. Jako bych tušila proč. Teprve po testech v šestém měsíci jsem tajemství odhalila. Přestala jsem skrývat bříško pod oversize oblečením.
Moje máti spráskla ruce nadšením, ale pak jako obvykle začala „sýčkovat“. „Jak si teď dovolíte hypotéku? Nečekej, že se vrátíš hned do práce. Dítě tě zaměstná na plný úvazek, že se nezastavíš,“ oznámila mi. To by ještě šlo. V práci to bylo o něco horší. Kolegyně mi po chvilce gratulací začaly vyprávět svoje zážitky z porodu a pořádně se rozpovídaly: „Já chtěla tenkrát umřít a slíbila si, že už nikdy! Nejhorší je, že tě na tu bolest nikdo nepřipraví.“
Následoval výčet komplikací, nechutných detailů a popis poporodních následků. Celkem ironicky jsem odpovídala, že moc děkuji za podporu. Kolegyně se však jen smály a ještě přidávaly další historky. Zalitovala jsem, že jsem něco říkala. V práci navíc od té doby poslouchám řeči každý den.
Podle všeho mě čeká naprosté peklo
„No holka, teď se vyspi do zásoby. To už nezažiješ," slyšela jsem často. Moje tchyně tomu nasadila korunu, když se zeptala, kdy plánujeme sourozence. Na to jsem raději nechala reagovat překvapeného manžela.
Denně někdo komentuje moji kulatící se postavu nebo mi jen tak mezi řečí připomíná, jak už se to blíží. Je to vážně otravné, nepotřebuji to s každým denně rozebírat. Kamarádky mě bohužel také zklamaly na plné čáře. Čekala bych empatii nebo podporu. „Dítě prověří každej vztah, to se teprve uvidí, jak vám to klape. Chlap, když nemá sex a dítě doma jen řve, to je nejhorší,“ chrlily ze sebe.
Série nevyžádaných rad stojí také za to. Ať už mi kamarádka radí kočárek, šátek na dítě nebo způsob porodu, vždy je to až agresivní způsob. Jakoby měla každá matka patent na rozum. Někdy mi dokonce připadá, že mi všichni přejí, abych měla náročný porod a ještě náročnější mateřství.
Přecházím to mlčením, s úsměvem a myslím si svoje. Dohadovat se s někým, kdo má víc zkušeností, je stejně zbytečné. Zkoušela jsem to a setkala se jen s ušklíbnutím a poznámkou, že sama uvidím. Jedna moje sousedka to ale přehnala tak, že už jsem se musela ohradit.
Sousedku jsem drsně odpálkovala
Jedno odpoledne mě zastavila a pochválila mi šaty i bříško. Pak mi ale začala vyprávět, jak se její vnučce nedávno stala při porodu tragédie. Nemohla jsem uvěřit, že mi to vážně říká. Strašně mě to rozčílilo a bylo mi najednou jedno, že se ke starým lidem nechovám slušně.
„Vy jste se snad zbláznila, co mi to tu vykládáte? Takovou ježibabu jsem nezažila!“ Otočila jsem se na podpatku a nechala ji tam stát jako solný sloup. A možná tuto metodu použiju už na každého, kdo mi bude chtít kazit náladu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
