Johana (42): Dítě jsem nechtěla, tak jsem šla na potrat. Kvůli tomu jsem se v nemocnici setkala s otřesným zacházením

Děsí mě, že se v dnešní době ze strany zdravotníků setkávám s nevyžádanými radami ohledně umělého přerušení těhotenství. Měli by podstoupit školení, jak se v takových případech chovat. Jednali se mnou jako s nějakou „hříšnicí“.

Monika (27): Má gynekoložka se mnou koketuje. Uvažuji, že od ní raději odejdu

Pozitivní těhotenský test

Některé bezdětné ženy v mém věku doufají v pozitivní těhotenský test. Já jsem ani nečekala, že bych mohla být těhotná. A určitě jsem nic takového neplánovala. Zradila mě klasická antikoncepce, na kterou jsem zvyklá celý život. Cítila jsem se zvláštně a těhotenský test mi obavy potvrdil.

Byla jsem naštvaná. Můj přítel nemusel nic řešit, ale mě čekaly prohlídky a samé nepříjemnosti. Navíc samotný fakt, že přeruším už vzniklý život a půjdu proti osudu, mě deptal. Neměla jsem v plánu si to rozmyslet, dítě jsem opravdu nechtěla. A tím spíš ne s partnerem, na něhož není spoleh.

Zašla jsem si ke své gynekoložce pro potvrzení a žádanku. Byla jsem naprosto v šoku, s jakým chováním jsem se setkala. V mém věku by mi asi nemusela vysvětlovat, že by mohlo jít o moji poslední šanci. „Nechcete si to nechat projít hlavou? Máte vlastně velké štěstí,“ pokyvovala hlavou.

Vůbec jsem jí na to neodpověděla. Její práce je zkontrolovat moji dělohu a vaječníky. Určitě ne promlouvat mi do duše. Rozhodla jsem se doktorku změnit, až bude po všem.

Marcela (36): Tchyně nerespektovala mé přání. Po příchodu z porodnice na mě čekalo nepříjemné překvapení

Otřesné zacházení v nemocnici

Měla jsem se rovnou svěřit do rukou soukromé nemocnice. Byla chyba zajít do státní nemocnice. Nedokážu ani popsat, jak strašně jsem se tam cítila. Jakmile sestry zjistily, že dítě nechci, přestávaly mluvit vlídně. Nasadily zamračené výrazy a přísahala bych, že schválně nepříjemně vykonávaly vše potřebné. Ještě nikdy mě tak nebolel vpich do žíly, když mi brali krev. „No, no, snad něco vydržíme...“ chlácholily mě, ale věděla jsem, že to tak nemyslí.

„Tady si počkáte,“ ukázala rozkazovačným způsobem dáma v letech. Jako bych za svůj čin měla pykat. Jako bych otěhotněla někde na táboře a ona si myslela, že mě může vychovávat a trestat. „Tady si vážně nesednu, je to tady špinavý,“ poukázala jsem na neurčitý flek na papírové utěrce. Tu se ani neobtěžovala předtím uklidit.

„Víte, že jiné ženy by za to prodaly duši ďáblu?“ zeptala se mě jiná sestra a mě už se chtělo bouchnout do stolu. Co ony o mně vědí? Mohlo jít o znásilnění. Nebo mám psychické problémy. Ani bych nemusela hledat omluvu pro to, že nechci v tomto „omylu“ pokračovat. Je to moje věc, stejně jako vyndávání znaménka. Díky bohu nežijeme v zemi, kde se ženám berou práva, jak zacházet s vlastním tělem.

Radek (30): Smířil jsem se s tím, že přítelkyně bojkotuje doktory. Její plán na porod doma mě ale přivedl k naprostému šílenství

Edukace ve zdravotnictví by neuškodila

Pokud na gynekologii a v porodnictví pracují lidé, co si myslí, že mají právo soudit ostatní, je to chyba. Myslím si, že je potřeba, aby tito lidé absolvovali nějaký kurz. Měli by se naučit, jak zacházet s pacientkami v daných situacích. Zřejmě jim nedošlo, že jejich názor nikoho nezajímá a slabší povahy mohou velmi psychicky deptat.

Prošla jsem si celou tou peripetií až do konce, obrněná klidem a připravená odpovídat úsečně. Aby bylo všem jasné, že jsem si přišla pro svůj díl trestu, ale nehodlám se s nimi vybavovat. Nepotřebuji žádné školení, výchovné rady ani si vyslechnout jakékoliv opovržení od pokrytců. V naší zemi se ještě máme co učit.

Filip (34): Po sedmi letech jsme se rozešli, ale tím to neskončilo. Expartnerka mi oznámila šokující věc

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].