Anna (31): Myslela jsem, že šetří na naši budoucnost. On přitom kvůli pár korunám klidně týral mé dítě

Vždycky jsem považovala šetrnost za ctnost. Od dětství jsem viděla své rodiče, jak si dokážou leccos odepřít, aby mohli opravit dům nebo nás vzít na pěknou dovolenou. Tahle průprava se mi v životě hodila, i když se nevyvíjel úplně podle mých představ. Hned po maturitě jsem totiž otěhotněla s nezodpovědným mladíkem, který místo pomoci zvolil útěk do zahraničí. Díky obrovské podpoře rodičů jsem ale zvládla dálkově vystudovat, najít si práci v jedné stavební firmě a nakonec se i se synem Honzíkem přestěhovat do vlastního malého bytu.

Petr (36): Zděděné peníze odhalily, koho mám doma. Já chci jistotu, ona luxusní dovolenou

Hned jsem si s ním rozuměla

Deset let jsem byla sama a soustředila se jen na syna. Většina mužů v mém věku se závazku v podobě dítěte spíše lekla. Až po dlouhém přemlouvání ze strany mé maminky jsem si založila profil na seznamce. Tam jsem potkala Viktora. Byl to vysoký, barvitý vousatý sympaťák, se kterým jsem si okamžitě rozuměla.

Naše rande byla prostá – procházky v parku nebo pikniky u přehrady. Přišlo mi to sympatické a upřímné, a protože si Viktor získal i Honzíka, netrvalo dlouho a nabídla jsem mu, aby se k nám nastěhoval.

Beáta (29): Přítel byl takový škrt, že za mě nikdy nic nezaplatil a ještě kradl toaleťák ve vlaku

Zdál se být ideálním mužem

Zpočátku bylo soužití jako z pohádky. Viktor s Honzíkem kopal na hřišti fotbal, pomáhal mu s úkoly a já si užívala pocit, že konečně nejsme sami. Jenže postupem času se začaly objevovat drobnosti, které mě zneklidňovaly. Viktor neuznával žádnou zábavu, která stála peníze. Kino, restaurace nebo nákup nové knihy pro něj byly zbytečným rozmarem, když všechno jde stáhnout nebo půjčit zdarma. I běžné nákupy potravin končily u pokladny často na mně, protože Viktor si prý zrovna zapomněl peněženku v jiné bundě.

Jeho šetření se postupně změnilo v kontrolu každé koruny. Neustále nás napomínal, abychom zhasínali i v místnosti, kam se za minutu vrátíme, a hanil mě za to, že si dopřávám teplou vanu místo úsporné sprchy. Největší konflikt ale nastal kvůli Honzíkovi. Viktorovi se nelíbilo, že syn dostává kapesné ve výši šesti set korun měsíčně. Tvrdil, že dítě v tomhle věku peníze nepotřebuje a jen je rozhazuje za hlouposti. Marně jsem mu vysvětlovala, že se Honza takto učí hospodařit. Viktor se tehdy jen urazil s tím, že to se mnou myslí dobře a že vůbec neumím šetřit.

Vlasta (32): Z mého muže se vyklubal vypočítavý lakomec. Hlídá si každou korunu a peněženku často zapomíná doma

Pohár trpělivosti přetekl

Zlom přišel jednoho podzimního večera, kdy jsem se vracela později z práce. U popelnic za naším domem jsem zaslechla zoufalý pláč. Když jsem tam nahlédla, uviděla jsem svého syna, jak se celý umazaný a vyděšený krčí u kontejnerů. Mezi vzlyky mi Honzík vypověděl, co se stalo. Viktor ho poslal do obchodu pro lepidlo, ale syn nešťastnou náhodou vyhodil bankovku do popelnice spolu s odpadky. Když se to Viktor dozvěděl, místo aby nad ztrátou mávl rukou, donutil malého kluka vlézt do kontejneru a peníze tam potmě mezi odpadky hledat.

V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Došlo mi, že Viktor není šetrný, ale chorobně lakomý a bezcitný. Ten večer byl jeho poslední v mém bytě. Viktor vůbec nechápal, co udělal špatně, a ještě mi při balení svých pár věcí vyčítal, že mu kazím výchovnou lekci o hodnotě peněz. „Vždyť je to jen dítě!“ vyštěkla jsem na něj a definitivně za ním zavřela dveře. Teď už vím, že pokud muž na prvním rande neinvestuje ani do blbého čaje, není to projev skromnosti, ale varovný signál, před kterým je lepší utéct.

Agáta (38): Sedm let jsem počítala každou korunu, zatímco manžel tajně financoval luxusní život své matky

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].