Jakub (28): Chtěl jsem pomoci známé, a tak jsem ji vzal pod svou střechu. Z bytu mi udělala nonstop bar

Posledních pět let jsem žil sám a můj byt byl mým útočištěm. Jako programátor na volné noze jsem miloval klid, kávovar v kuchyni a dvě obrazovky na stole. Všechno se ale změnilo, když mi jednoho dne zavolal kamarád Marek. Prosil mě, zda bych neubytoval jeho sestřenici Elišku, která potřebovala na dva měsíce klidné místo na dopisování diplomky, protože na kolejích prý nemá klid. Výměnou za finanční příspěvek na nájem jsem souhlasil, protože mi Marek dříve hodně pomohl. Eliška se nastěhovala s jedním kufrem a slíbila, že o ní nebudu ani vědět.

Eva (42): Ubytovala jsem kamarádku, která byla v nouzi. Odvděčila se mi tím, že sváděla mého muže

První návštěvy a plané sliby

První týden byl opravdu klidný, ale hned další pátek večer mě vyrušil zvonek. Než jsem stihl reagovat, Eliška už do bytu pouštěla tři hlučné kamarádky. Když jsem se druhý den ohradil, že potřebuji klid na práci, omlouvala se se smutným výrazem a slíbila, že se to nebude opakovat.

Jenže její sliby nic neznamenaly. Během dalších týdnů se z mého bytu stal diskusní klub. Dvakrát až třikrát týdně se u nás popíjelo a hlasitě smálo. Vrcholem všeho bylo, když se mě Eliška pokusila spárovat se svou kamarádkou Anetou, která prý také zbožňuje sci-fi. „Ráda tě poznávám, Aneto,“ hlesl jsem tehdy chladně a rychle utekl do svého pokoje.

Jana (49): Dcera za námi přijela na víkend. Ubytovali jsme ji na gauči a ona nám práskla dveřmi

Pohár trpělivosti přetekl

Vše vyvrcholilo uprostřed týdne, kdy jsem měl důležitou online schůzku se zahraničním klientem. Elišku jsem předem varoval, že potřebuji absolutní ticho. Uprostřed vyjednávání se však z chodby ozval hlahol, smích a hlasitá hudba. Klient se mě znechuceně zeptal: „To u vás běží nějaký večírek?“

S krví vařící se v žilách jsem vypnul mikrofon a vtrhl do obýváku, kde Eliška rozlévala drinky svým pěti přátelům. Když jsem na ni křičel, že měla psát diplomku, jen pokrčila rameny a s úsměvem mi řekla: „Hele, Jakube, v pohodě, nebuď tak upjatý.“

Žofie (36): Odjeli jsme na dovolenou a klíče nechali tchyni. Z našeho bytu udělala ubytovnu

Opětovná samota s hořkou pachutí

V tu chvíli mi došlo, že o žádnou diplomovou práci nikdy nešlo. Chtěla jen bezplatné bydlení bez kolejních pravidel, kde by mohla pořádat večírky. Rychle jsem ji i s jejími hosty vykázal a řekl jí, že do zítřejšího poledne musí být pryč. Eliška se sice pokoušela omluvit, ale já byl neoblomný.

Druhý den ráno se sbalila a bez rozloučení odešla. Marek mi sice později volal a omlouval se, i když mu Eliška tvrdila, jaký jsem tyran. Nyní mám sice v bytě opět svůj vytoužený klid, ale v ústech mi zůstala hořká pachuť z toho, jak byla moje dobrota zneužita.

Radka (41): Na firemní večírek mě nikdo nedostane. Raději budu doma uklízet, než se opíjet s kolegy

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].