Bohuslav (56): Mám vztek. Firma nemá na přidání, ale pořádá luxusní party pro zaměstnance

Nebudeme si nic nalhávat. Do práce člověk chodí proto, aby vydělal peníze. Je sice fajn, že máme v práci dobrý kolektiv, ale to mi nájem nezaplatí.

Petr (35): Můj románek s manželkou nejlepšího kamaráda praskl kvůli polibku na vánočním večírku

Můj život není jednoduchý

Před několika lety jsem se rozvedl. Z domu jsem se odstěhoval. S bývalou manželkou jsme dům prodali a každý jsme si koupili byt. Malý. Dvě místnosti s kuchyňským koutem. Zbytek peněz jsme rozdělili mezi děti, aby od nás něco do startu dostali. V padesáti jsem byl na startu i já. Alespoň takový pocit jsem měl.

Třicet let jsem neměl rande. Třicet let jsem byl své manželce věrný. Stal se ze mě asociál, který se neumí bavit, flirtovat a smát se na jiné ženy. Můj život jsem naplnil prací a výlety do přírody. Koupil jsem si elektrokolo a od jara do podzimu jezdím každou sobotu na celodenní výlet po okolí.

Prokop (51): Sehnal jsem švagrovi zaměstnání u nás ve firmě. Udělal mi ale hroznou ostudu

Deset let u jednoho zaměstnavatele mi nevadí

Svou práci mám rád. Mám rád svou pracovní náplň, jsem týmový hráč, a tak se snažím vycházet s kolegy. A daří se. Pracovní kolektiv hodnotím jako přátelský. Jediné, co mi vadí, je skutečnost, že jsem byl opakovaně za nadřízeným, zda by mi nepřidal osobní ohodnocení. Poslední měsíce mám pocit, že mi přibývají pracovní povinnosti, ale částka na výplatní pásce je několik let stejná.

„Bohouši, fakt bych ti rád přidal. Vidím, že jsi dříč. Ale opravdu nemám z čeho. Vedení dalo stopku. Letos z firmy nedostal přidáno nikdo. A připrav se na to, že nebudou ani prémie,“ informoval mě nadřízený. Snažil jsem se mu vysvětlit, že firma vůbec nereflektuje inflaci, nárůst cen energií, potravin nebo pohonných hmot. Že by bylo fér svým zaměstnancům alespoň trochu přilepšit. Moje argumenty nepadly na úrodnou půdu.

Darina (49): Nejsem líná, a tak si můžu dovolit luxusní dovolené i oblečení. Závistivé kolegyně se z toho mohou zbláznit

Luxusní večírek je podle mě k ničemu

Naše firma sice nemá na to, aby svým zaměstnancům přidala pár stovek do výplaty nebo dala jednou ročně nějaké prémie, ale najde peníze na to, aby uspořádala luxusní večírek pro zaměstnance a jejich partnery. Firma vždy pronajme kulturní dům, k tanci nám zpívá nějaká známá kapela, stoly s jídlem se prohýbají pod tíhou luxusního rautu a pijeme drahý alkohol.

Mně tato akce přijde naprosto zbytečná. Tipuji, že náklady na tuto parádu jsou několik tisíc na hlavu. Radši bych těch pár tisíc viděl na výplatní pásce než se snažil je projíst a propít na večírku. Navíc rád dělám ve svém osobním čase to, co mě baví. Ale abych nebyl exot, tak se na večírku směji s kolegy, pochlebuji vedení a dělám, že jsem nadšený. Ale uvnitř mě to pořádně vře.

Kristýna (53): Rozvod mě semlel po všech stránkách. Začínám mít o sebe strach

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].