Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Bronislava je vdaná za Standu třicet let. Na plese se Bronislava smála a tančila se sousedem. Nevinná zábava pod dohledem manžela. Nicméně způsobila, že Standa si svou manželku začal hlídat a Bronislava musí sdílet se svým mužem jeho koníček.
Kdybych věděla, co spustí jeden panák slivovice, tanec a pár úsměvů se sousedem na plese, vykašlala bych se na to a nehnula se od našeho stolu. Netušila jsem, že Standa je takový žárlivec.
Manželství máme ukázkové a nestačí to
Se Standou jsme se vzali ve dvaceti. Nemuseli jsme. Oba jsme měli potřebu utéct z domova. Nelíbilo se nám, jak s námi jednali naši rodiče. Neustále jsme museli pracovat na zahradě. Já část víkendu plela záhony a Standa musel sušit seno. Já i Standa jsme cítili, že nadešel čas se osamostatnit. Před svatbou jsme spolu i tři roky chodili. Oba jsme nepoznali jiného sexuálního partnera. Školní láska, co vydržela do dospělosti.
Za dva roky po svatbě se nám narodily děti. Celkem jich máme pět. Nejdříve se nám narodila dcera, pak syn, a nakonec jsme si chtěli pořídit poslední kousek. A místo jednoho se nám narodily rovnou tři. A to byl teprve kolotoč. Ale zvládli jsme to. Ostatně jako vše. Musím říct, že manželství se Standou považuji za šťastné. Nejdříve jsme bydleli v paneláku a o domku se zahradou jsme ani jeden nechtěli ani slyšet. Ale když Standovi zemřeli prarodiče, tak jsme se kvůli dětem nastěhovali do jejich domu. Nic nepěstujeme. Na zahradě máme jen trávu a stromy.
Ples, co změnil pravidla hry
V zimě jsme se Standou vyrazili na ples. V naší vesnici máme kulturní dům a žije to tu relativně bohatým kulturním životem. Několikrát do roka přijede herecký soubor z Prahy, pětkrát do roka chodíme na ples a na další akce pořádané vedením města. Poslední ples mě stál spokojené manželství.
Seděli jsme se Standou u velkého stolu a soused mě vyzval k tanci. Po polce začali hrát ploužák. „Jdu si už sednout ke stolu,“ oznámila jsem sousedovi. Ten mě nechtěl pustit a vtipně do mě ryl, abych nebyla tak puritánská. Pak mě přemluvil ještě na panáka slivovice a pronesl tam nějaký vtípek, kterému jsem se zasmála. Pak jsem šla za manželem.
Nic dramatického. Dvacet minut pod dohledem Standy jsem se bavila se sousedem. Stejně jako se Standa věnoval jeho manželce u stolu. Vůbec by mě nenapadlo, že to bude stačit k tomu, aby se mi změnilo manželství a abych trpěla. Standa mi totiž přestal věřit. „Když jsem viděl, jak s ním koketuješ, tak už ti nevěřím,“ rozseknul situaci Standa. Mohla jsem ho uklidňovat, jak jsem chtěla, Standa si mlel stále svoji. Bohužel v naší rodině přibyly hádky. Žárlivé rýpání bylo takřka na denním pořádku.
Sdílím manželův koníček a vadí mi to
Standa je vášnivý myslivec a často trávil letní noci na posedu na kraji lesa. Čekal na zvěř. V době, kdy bylo naše manželství v pořádku, tak jsem zůstávala doma. Standu nenapadlo, že bych mohla dělat nějaké nekalosti, a já Standovi věřila, že celé noci sedí na posedu. Jenže to se změnilo. Od plesu máme nová pravidla hry. Nové manželství, kam vstoupila nedůvěra. Abych měla klid, musím chodit se Standou v noci na posed.
Spím ve spacáku s ním na posedu, zatímco on číhá na zvěř. Jsem rozčilená. Jsem naštvaná a hlavně nevyspalá. Nebaví mě v padesáti spát několikrát do měsíce ve spacáku venku. Potřebuji své pohodlí. Svou postel. Pyžamo, peřinu a hlavně koupelnu. Naštěstí takto trávíme noc z pátku na sobotu, takže v neděli mám čas se dát dohromady, abych byla v pondělí v práci fit. Nevypadá to, že by Standa změnil názor. Bojím se, co způsobí skutečnost, až odmítnu jít spát na posed.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
