Facebook
Instagram
Vzdušnost – to je vlastnost, kterou většina malých bytů postrádá. Pokud ale neprošly rukama Anny Boyd. Renomovaná interiérová designérka se do jedněch takových prostor v Londýně přestěhovala v roce 2008. A vytvořila z nich místo, které vybízí k pohybu.
Její londýnské pied-à-terre (přechodné bydliště) čítá hned několik skříní velkorysých formátů, řadu židlí i manželskou postel. Má jeden malý a jeden středně velký pokoj. Ale prostoru dvojnásob.
Ne, nezkoušíme na vás nějaké triky – představujeme interiérovou designérku Annu Boyd a její umění vytvořit místo i tam, kde není.
Malý byt pro velký pořádek
Pověstná bytová návrhářka se do klidné londýnské ulice Chelsea Manor Street přestěhovala v roce 2008. Místo vybírala jednak s ohledem na přátele situované nedaleko, jednak na vnitřní uspořádání bytových nemovitostí. „Vždycky mě děsily činžovní domy, stejně jako dlouhé chodby,“ vysvětlila volbu lokality. Délku Chelsea Manor Street udávají pouhé čtyři budovy, s jen dvěma byty na každém patře. Adresa nového domova se tak do požadavků designérky vešla s přehledem.
Mezi nároky byla i menší rozloha bytu. Kolem roku 2008 se Boyd stále více zdržovala na své chalupě, a tak pro ni rozměrné městské sídlo začalo být zbytečné. Zvolila kompromis 2+1. Výměnou většího bytu za menší ale narazila na typický problém: co s teď hromadou věcí?
Geniálnější řešení vymyslet nemohla – starost poslala dál. A to Sophii March ze společnosti The Order Restorers, která pomáhá lidem utřídit a přestěhovat věci. Hromady bot a přes 1000 knih rázem dostaly řád. „Naučíte se tak disciplíně, ale je to i zábava,“ upozornila na výhody průběžného vyřazování předmětů Boyd.
Host z pekla
Londýnské umělkyni se v přátelských kruzích s nadsázkou přezdívá „host z pekla“ – kamkoliv přijde, tam má potřebu přestavovat. Když se sešla s realitní makléřkou a popsala jí svou vizi o proměně bytu, vyděsila se. Po rekonstrukci, která trvala šest týdnů, ji pozvala k sobě domů. A ta nestačila zírat. „Nemohla uvěřit tomu, že jsem svoje plány zrealizovala,“ vypráví Anna.
Rekonstrukci vzala od podlahy. Ale ne doslova – na rozdíl od snížených stropů, falešné krbové římsy a výklenků zachovala překvapivě funkční podlahové vytápění z 30. let. A dělená okna značky Crittall. Nic víc, nic míň.
Proměně se proto nevyhnuly ani stěny. Interiérové návrhářce nevisí v bytě jediný obraz, odhalené zdi proto musely vypadat perfektně. Část z nich nechala Boyd obložit panely MDF a zrcadlovými díly. Rozmístila je velmi chytře – přímo naproti oknům. Nejenže tím prostory opticky zdvojnásobila, ale díky optickému klamu, který vytvořil okno i na protilehlých zdech, propůjčila malému bytu nebývalou lehkost.
Knihami proti nudě
Bílá výmalba, obklady i koberec – logika velí, že aby nedošlo k záměně s vestibulem nemocnice, potřebují světlé prostory barevně rozbít. Boyd si však vybrala nábytek i doplňky v odstínu slonoviny. Zvláštní volba, co říkáte? To by ale nebyla praxí protřelá Anna, kdyby nepřekvapila.
Byt rozjasnila pomocí směšně jednoduchého a levného, zato efektivního triku – vystavila svoje knihy. Barevné vazby nenuceně kontrastují se světlým interiérem. Kromě dominantní knihovny natrefí hosté na knihy hned na několika místech v bytě, a to v malých štosech, takže přináší decentní oživení. „Není v mojí povaze obklopovat se křiklavými barvami, mám ráda jemnost,“ prozradila.
Kuchyň i koupelnu obyvatelka Londýna barevně sladila s ostatními místnostmi, držela se ale jednoduchosti. Kuchyňský nábytek z Ikey oslavuje ostré hrany a hladké povrchy bez dekoru i rukojetí. Čistý design se opakuje i v koupelně. Tu nechala téměř celou obložit zrcadly, které tak vytvářejí iluzi nekonečného prostoru.
A pokud je Anna Boyd mistryní v manipulaci s rozměry, dokazuje to její ložnice. Zrcadlovou stěnu umístila chytře namísto čela postele, vše odsunula od stěny a nasměrovala proti oknu. Tím si za lůžkem vytvořila šikovný úložný prostor a zároveň si o ten před postelí díky zrcadlům neochudila. Bravurní nápad. Ostatně takovými Anna Boyd na poli bytového designérství hýří už roky.
