Retro lapače prachu: Kdo neměl za komunismu stěnu plnou porcelánu a plyšovou sedačku, jako by nebyl

15. prosince 2018
Česká televize
Česká televize

Pamatujete si ještě na to, jak vypadal váš obývací pokoj za socialismu? Pokud jste za tehdejšího režimu vyrůstali, jistě si vybavíte nevkusný nábytek, který se objevoval v každém druhém bytě. Koupit něco pěkného byl problém. Jaké se před revolucí dalo sehnat vybavení a kam jsme se pro něj museli vydat?

Plyšová sedací souprava, palanda nebo obývací stěna – to byly věci, které jste před listopadem 1989 našli téměř v každé domácnosti. O výrobu nábytku se u nás po válce staraly uměleckoprůmyslové podniky a sjednocená výrobní družstva. V pozdějších letech se v popředí výroby držely továrny v jižních Čechách. Známá byla a dodnes je například soběslavská Jitona, jejíž sestavy komod a sekretářů jsou ceněné dodnes.

Jitona se specializovala na veškerý sortiment – od kuchyní přes ložnice až po obývací pokoje. Zboží putovalo na Západ, do zemí bývalého Sovětského svazu i k nám. Na východ se vyvážely výrobky s vysokým leskem či obývací stěny zdobené zlatem. V 70. letech Jitona spolupracovala s firmou IKEA, zejména na výrobě borovicového nábytku, který se vyvážel na Západ.

Nábytek trpěl podobnou uniformitou jako třeba panelová sídliště. První panelák u nás vyrostl v Ďáblicích, ale od těch, které se začaly stavět o pár let později, ho ještě odlišovala sedlová střecha a prostorné byty.

Do malých pokojů, které se nacházely v panelových domech staršího data, se toho mnoho nevešlo. Když se začaly vyrábět velké skladebné systémy, které měřily klidně i několik metrů a nešly rozložit na menší kusy, do místností se potom nevměstnaly. Po jednotlivých kusech se dal kupovat jen nábytek od výrobce Dřevodílo Rousínov, ale sestavovat jednotlivé poličky a skříňky nebylo vůbec jednoduché.

Obývací stěna s televizí, dvě křesla, pohovka z mikroplyše a konferenční stolek – tak vypadal obývací pokoj téměř všech rodin. Kdo si chtěl vybavit byt po svém, musel obíhat bazary nebo si sehnat šikovného truhláře.

Výsadní postavení na trhu s nábytkem měl od počátku 80. let pražský Dům bytové kultury – největší a nejmodernější obchodní dům s nábytkem v tehdejším Československu. Nábytek, který se tam prodával, se ale od toho, který zákazníci našli jinde, moc nelišil. Plusem centra byla kavárna s výhledem na hlavní město. Nábytek zůstal v DBK i po změně režimu v roce 1989. Jako svoji první prodejnu a showroom na území dnešní ČR si ho vybrala švédská firma IKEA, která byla v DBK otevřena v roce 1991, ale zůstala tam pouze 5 let. 

Zavří­t reklamu