Facebook
Instagram
Kde je hranice mezi uměním a nevkusem a lze vůbec definovat kýč? Ostatně, ani ti nejpovolanější, designéři, se nemohou shodnout na tom, co je hezké a co kýčovité, tak jak bychom se v tom měli vyznat my. Kýč cílí na nejniternější pudy a touží se zalíbit. Design je originální, kýč jen napodobuje.
Jedna z mnoha definicí říká, že i kýč je druh umění, které se na nás snaží zapůsobit s pomocí nejniternější emocí a sentimentu. Shodneme se, že nejpopulárnějším kýčem, který se nám ihned vybaví, je porcelánový jelen v obýváku a betonový trpaslík na záhonku. Také vás dojímá pohled na ně a vybaví se vzpomínky na dětství u babičky? Tak to je přesně ono, právě jsme vás dostali na podstatu kýče. Pořizujeme si ho proto, že se nám líbí anebo nám něco připomíná, aniž bychom přemýšleli nad hodnotou věci.
Kde končí vtip a začíná kýč
Ale abychom kýč jen nepomlouvali, i on má hodnotu – za předpokladu, že ho použijete správně. Přesněji řečeno s citem a minimálně. Například když do minimalistického obýváku umístíte barevnou vázu z hutního skla, výsledný dojem bude zajímavý a oživí jinak strohý nábytek. Když ale do vitríny naskládáte zlatě zdobené hrníčky po babičce, sklenice po mamince, k nim přidáte všelijaké suvenýry z dovolených a další „pracholapky“, vytvořili jste typickou kýčovitou výstavku.
Vtip není trapnost
Abyste si do bytu nepořídili kýč, ale vtipný a moderní doplněk s přidanou hodnotou, mrkněte se třeba po pistoli se stínítkem, která současně funguje jako lampička. Že vám to přijde šílené? Ale opravdu to existuje a za návrhem téhle „podivnosti“ nestojí nikdo menší než známý designér Phillippe Starck. Ten je autorem dalšího kýče – rodinky trpaslíků, jíž přidal funkci příručního stolku či taburetu. Když je před lety navrhl, způsobil mezi kolegy z branže téměř zděšení. Dnes si jeho trpaslíky pořizují všichni, kteří zařizování interiéru berou s nadsázkou a snaží se pro sebe vytvořit prostředí, které bude odlehčené a bude bavit.
Ostatně, pro další příklad nemusíme chodit daleko, náš v současnosti asi nejlepší designér Maxim Velčovský si také pohrál na téma designového kýče, když navrhnul porcelánové holínky jako vázu anebo barokní hodiny brutálně aktualizoval digitální časomírou.
Zlaté české ručičky
I kýčovité kousky mohou mít něco do sebe, ovšem za předpokladu, že jsou kvalitně provedené a lacinost z nich nečpí na sto honů. Vyšívané polštářky a nápisy typu Love nebo Sweet Home představují vrchol nevkusu v jakémkoli provedení. A fakt, že někdo miluje ruční práce, ještě nezaručuje, že dokáže pod dojmem emocí vytvořit dílo, které si zaslouží čestné místo.
Peníze vkus nejistí
Někdo tomu říká luxus, jiný laciný kýč. I tak může působit zařízení interiéru, které se vymyká všem zvyklostem. Je zkrátka jiné! Jeden příklad za všechny. Určitě jste před několika lety v bulvárním tisku zaznamenali fotky interiéru domu bývalé slovenské pseudocelebrity Nory Mojsejové – typická příměstská vila kompletně zařízená originálními doplňky Versace. Jejich monumentální zdobnost, jíž to bezesporu sluší v paláci arabského šejka, brutálně vyplnila obývák o dvaceti metrech čtverečných a působila komicky. O pomýlenosti takového přepychu svědčí i to, kde je dneska Noře konec.
Stylové záležitosti
Každý z nás si pro zařizování bytu nebo domu volí styl, který se mu líbí a ve kterém se cítí dobře. Tak je to správné, protože, co člověk, to názor, ale ať už se rozhodnete pro jakékoli stylové pojetí, pevně se ho držte.
Každé téma má svoje pravidla, ze kterých byste neměli uhnout. V praxi to znamená, že pokud se rozhodnete pro koloniální styl, měli byste se držet jedné oblasti. Mícháním afrických, indonéských nebo orientálních prvků může vzniknout stylový chaos, který bude působit víc kýčovitě než hezky.
A na závěr ještě jeden důležitý postřeh – nikdy nenahrazujte originál kopií, tak si totiž zaděláte na pravou kýčovitou atmosféru!
