Facebook
Instagram
Herečka a zpěvačka Chantal Poullain (67) popisuje ve své nové knize Život na kolotoči také poslední okamžiky své o pět let mladší sestry Patricie, která ve Švýcarsku podstoupila eutanazii kvůli rakovině prsu. V okamžik její smrti se podle Chantal přihodila nadpřirozená událost na znamení toho, že sestře už je dobře. Jak na svoji sestru Chantal vzpomíná a jak dnes vypadá její prostřední sestra, o šestnáct měsíců mladší Beatrice, která teď navštívila křest její knihy?
Herečka a zpěvačka Chantal Poullain (67) je nestarší ze tří sester. Jak popisuje ve své knize Život na kolotoči, nemohly být odlišnější, přesto za všech okolností držely při sobě. "S prostřední Beatrice jsme od sebe jen šestnáct měsíců, Patricia se narodila až za pět let, pro nás dvě byla vždycky „ta malá“," vypráví Chantal, která se sestrami prožila klidné dětství ve Francii.
Chantal Poullain je nejstarší ze tří sester
Prostřední sestru Beatrice, která nyní osobně navštívila pražský křest její nejnovější knihy, popisuje Chantal jako stydlivou. "Beatrice byla víc uzavřená, stydlivá, oblíbila si jen pár svých kamarádů. Velmi brzy chtěla být sochařkou, cestovala po světě, byla člověk, který chtěl poznávat, ale bez jakéhokoliv rozruchu. Hodně hubená, trpěla na ekzémy," píše v knize Chantal. "Zato náš Benjamínek, Patricia – vypadala jako rozkošný kulatý „polštářek“, vyrostla hrozně rychle, ale měla také velké starosti. Měřila už ve dvanácti letech sto osmdesát centimetrů. Maminka kvůli ní dlouho konzultovala i možnost zastavení růstového hormonu…"
Sestra Patricia požádala o eutanazii
Před pár lety ovšem nerozlučný trojlístek sester zasáhla tragédie - nejmladší Patricia se kvůli metastázám rakoviny v celém těle rozhodla pro eutanazii ve Švýcarsku. Chantal pochopitelně celou situaci velmi emotivně prožívala. "Zdravotní péče by ji při životě udržela. Ale ona věděla, že není cesta ke zlepšení. Chtěla odejít, přála si to. Před nemocí byla silná, najednou kost a kůže, měla bolesti. Ale pořád by ji medicína při životě udržela," vypráví Chantal ve své knize, v jakém stavu se její sestra nacházela.
Přišla se za ní rozloučit. "S úsměvem mě před podáním léku požádala, abych jela domů – chystá se na cestu do jiného světa. Odešla jsem od ní, ale znala jsem přesný čas, kdy se má Patricii lék podat," vypráví Chantal, která se tenkrát stala svědkyní nadpřirozeného jevu. "Seděla jsem u velkého stolu, který zažil všechny silné okamžiky v mém životě. Blížil se ten okamžik – prosila jsem sestru, dej mi znamení: ať spadne kniha nebo obraz, ať vím, že je ti dobře! A najednou temnou oblohu proťal paprsek slunce, jenom na okamžik. A pak zase byla tma," píše herečka, pro kterou to bylo dobré znamení.
Můj vztah k víře
Chantal Poullain se v knize dále zamýšlí nad vírou, přičemž téma toho, co bude po životě, ji velmi zajímá. "Každý z nás buď patří mezi věřící, nebo ne. To samozřejmě chápu. Můj postoj k víře je velmi otevřený, a to ke všem myšlenkovým proudům. Věřím například tomu, že během nemoci je možno dostat se do okamžiku, kdy se sami vnímáme jakoby z výšky a můžeme se rozhodnout, zda se k původnímu životu vrátíme, nebo ne," přemítá Chantal, která už synu Vladimírovi dala jasné instrukce stran vlastního pohřbu. "Lidé, co se vrátili, tvrdí, že viděli známé siluety v tunelu, blízké, kteří na ně čekali… v okamžiku klinické smrti je to prý volba… Jsem věřící, věřím, že život neskončí. Výchova mojí babičky byla přísně katolická, ale moje maminka mi otevřela pohled na různá náboženství."
Nechci ztratit důstojnost, jsem pro eutanazii
Po zkušenosti s odcházením sestry Patricie má Chantal Poullain také velmi jasný názor na možnost eutanazie. Za chybu považuje to, že zatím je pouze pár zemí, kde se eutanazie může legálně realizovat. "To by se podle mého názoru mělo změnit. Jde o míru lidské svobody. Pokud medicína udržuje člověka v dobré fyzické kondici nebo vede k uzdravení, pak je léčení v pořádku. Ale udržování jen při základních životních funkcích?" ptá se charismatická herečka. "Já si nepřeju žádné prodlužování života, abych zírala do stropu a netušila, kdo jsem. Já nechci ztratit důstojnost," vzkazuje Chantal ve své knize.
Přemítá také, že bychom měli mít možnost rozhodnout se, zda se nechat či nenechat resuscitovat v případě vážného úrazu či postižení. "Nechci se o tomhle tématu vyjadřovat jen negativně, chápu, že připravovat zákon o eutanazii je velmi složité. Jistě by se takové situace dalo i zneužívat," poukazuje Chantal. "Jedná se o velmi citlivé téma, podle mého názoru potřebné zamyšlení pro všechny. Nezapomínejme, že jde o osvobození člověka. Takhle svobodně chci žít a skončit," dodává závěrem.
Na archivní fotografie Chantal Poullain se svými oběma sestrami, a také na aktuální fotografie se sestrou Beatrice se můžete podívat v naší fotogalerii.
