PORADNA: Jak motivovat děti k jídlu. Nutit je dojídat je týrání, další chod jim ale dejte až v určený čas, radí koučka

Zatímco na jedné straně jsou děti, které by po vzoru Otesánka snědly lavor jídla i s maminkou a tatínkem, na druhé najdeme ratolesti, které o jídlo jeví minimální zájem. Rodiče pak obvykle mají obavu, aby jejich potomek zdárně prospíval, a přirozeně je mrzí, že ať uvaří, co uvaří, dítě si toho sotva zobne. Jak naše nejmenší k jídlu motivovat? A je správné trvat na tom, aby dojedly porci, kterou mají na talíři?

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Kolik dárků pod stromečkem je pro děti tak akorát? Koučka hovoří o zlatém pravidlu pěti

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Dětí, které jedí všechno, je opravdu minimum. Když si vzpomenete na sebe, když jste byli v jejich věku, jedli jste všechno? Asi taky ne. Ale je pravda, že dnešní generace má s tímto ještě větší problém. Každopádně lidí, kterým chutná opravdu všechno, asi moc neznáme.

Pamatujme na to, že dítě je zrcadlem chování rodiče. Dnešní maminky stále drží nějaké diety, aby byly štíhlé a krásné, a s kým tráví dítě nejvíce času? Právě s nimi. Je tedy logické, že začne napodobovat to, co vidí. Někdy je to i tak, že se děti v kolektivu mezi sebou popichují a i kvůli tomu přestanou něco jíst. No a pak tu máme poslední zásadní věc z mého pohledu, a tou je dostupnost „zástupného jídla a sladkostí“. Děti mají v mnoha rodinách volný přístup ke sladkostem, jogurtům, atd. A často je rodiče nechají jíst něco z toho před obědem, a pak se diví, že dítě neobědvá…

Začnu vašim posledním dotazem, zda trvat na tom, aby dítě snědlo porci, kterou má na talíři. To považuji za tyranství. Komu z nás by se toto líbilo? Vždy je třeba hledat kompromis, jasně, že něco jíst dítě musí a my rodiče jsme za něj a jeho vývoj odpovědní. Nucením ale ještě nikdo ničeho nedosáhl, tím jen dětem vztah k jídlu zprotivíme.

Doporučuji udělat „opatření“, které bude děti přirozeně motivovat. Například dbát na to, aby jedlo 5x denně, ideálně v pravidelných intervalech, a mimo tyto časy nejíst. Jasně, že někdy půjdete na oslavu, ale to jsou výjimky, jde o nastavení standardního stavu. Dítěti dejte na stůl nabídku jídla, co jste připravili (hodně dětí chce například samostatně rohlík a šunku a sýr a rajče, a ne na sobě či v rohlíku), a nechte na něm, kolik toho sní.

Upozorněte ho, že další jídlo je až za dvě hodiny. Když dítě chce jíst například svačinu dříve než v určených 15 hodin (např. ve 13 hodin), řeknete mu, že ještě není čas, že musí ještě dvě hodiny počkat. Dítě opravdu za ty dvě hodiny hlady neumře. A poučí se.

Jenže spousta rodičů není důsledných, řeknou si Ono chuďátko má hlad… A tak mu v jednu dají třeba jogurt. Proč by se tedy mělo zamýšlet další den nad tím, že by se mělo pořádně naobědvat? Co by ho mělo motivovat? Rodičům bych za sebe doporučila, ať si sami nastaví režim, který jim dává smysl a logiku, a ten ať důsledně dodržují. Je pravda, že zpočátku to bude trošku náročnější, zejména první týden, ale děti se naučí, že takto systém funguje. Naučí se a začnou se přirozenou cestou motivovat k tomu, aby se najedly. A nebojte se, děti časem svůj jídelníček rozšiřují přirozenou cestou. Vidí kamaráda, jak jí to či ono, ochutnají a zjistí, že to je prima. A už to najednou jedí.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Střídavá péče ano, či ne? Je prospěšná jen pro rodiče, z dětí dělá bezdomovce, varuje koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.