Špatné známky na vysvědčení mohou dítěti zkazit celý život, varuje koučka. Zmírnit jejich dopad pomůže přístup rodičů

Špatné známky na vysvědčení mohou dítěti zkazit celý život, varuje koučka. Zmírnit jejich dopad pomůže přístup rodičů
Zdroj: Shutterstock

V úterý si děti odnášejí ze školy pololetní vysvědčení. Pro některé to je dlouho očekávaná radostná událost, pro další velký stres. Kvůli špatným známkám se zhoršuje psychický stav dětí a zřídkakdy tomu nepřidávají jak učitelé svými poznámkami, tak rodiče a další příbuzní. "Na to, jaké mělo dítě vysvědčení, se ptají tetičky, strýčkové, babičky a dědečkové a mají k tomu svoje komentáře, které jsou pro děti někdy opravdu bolestné. Až fyzicky," poukazuje v rozhovoru pro Lifee.cz koučka Sylvie Mobagi, která se už téměř 15 let specializuje na práci s dětmi.

Tereza Švandová
Tereza Švandová 31. 01. 2023 11:30

Známky jsou podle koučky, která vystudovala aplikovanou psychologii na univerzitě v americkém Marylandu, nic nevypovídající čísla. Ostatně, i takový spisovatel Karel Čapek měl na vysvědčení trojku z češtiny. Vliv na známky má totiž mnoho faktorů, včetně šikany, nešťastné lásky nebo přístupu učitele, a spíše než trestat dítě za špatný prospěch, bychom ho jako rodiče měli podporovat ve věcech, které mu jdou.

"Známka je číslo udílené osobou, která subjektivně zvážila aktuální dění. Rodičům doporučuji, ať se zaměří na to, co dítěti jde. Ať ho učí to, jak může žít šťastně, spokojeně, jak se o sebe postarat, být samostatné, být čestný člověk, který si sám sebe váží," sdělila v rozhovoru pro Lifee.cz Sylvie Mobagi, podle níž je mnohem vhodnějším hodnocením prospěchu hodnocení slovní.

V úterý se rozdává vysvědčení. Zvyšuje se v tento čas, ať už v pololetí nebo na konci školního roku, množství dětí, které mají psychické problémy nebo dokonce uvažují o sebevraždě?

Rozhodně se v tomto období zvyšuje psychická zátěž u dětí. Těch faktorů, které na ně působí, je více. Jednak je to „tlak“, který vyplývá ze situace si vysvědčení převzít. Už jen přebrat vysvědčení, kde máte nějakou tu čtyřku či více čtyřek, není příjemné. Někteří učitelé si navíc neodpustí poznámky typu „no, to se ti moc nepovedlo“, a byť to mohou být poznámky sebelépe míněné, dítěti nepřidají. Stejně jako mu nepřidá fakt, že se pak cítí špatně mezi ostatními dětmi, považuje se za méněcenné, za outsidera.

A ty další faktory?

Tím je domácí prostředí. Někteří rodiče opravdu věří, že známka něco znamená. Je to škoda, protože to je nesmysl. Žádná známka nikdy nikoho neudělal šťastným, neprokazuje, zda jste chytří, či hloupí. Je to jen subjektivní pohled jisté osoby na práci za určité období. A ruku na srdce, milí rodiče, kdo z nás podává v práci každý den po celý rok super výkon, já nikoho takového neznám. Špatné a horší dny máme všichni, stejně jako lepší a skvělé dny. A to, že nejde nikomu z nás úplně všechno, je také obvyklé.

Rodina však „nekončí“ rodiči, ale na to, „jaké jsi měl vysvědčení“, se ptají tetičky, strýčkové, babičky a dědečkové a mají k tomu svoje komentáře, které jsou pro děti někdy opravdu bolestné, až fyzicky. A samozřejmě, když dítě slyší takových komentářů více, prostě to vzdá, přesvědčí samo sebe, že je hloupé, že je k ničemu a pak už chybí jen krůček k sebedestruktivnímu jednání - sebepoškozování a úvahám o sebevraždě.

Jak pomoci dítěti, které se trápí kvůli špatným známkám na vysvědčení?

Rodič musí začít u sebe. A to je asi ta nejtěžší část. Nechť si rodiče vygooglí, kolik známých a úspěšných osobností mělo pětky, různé poruchy učení, jak jim říkali, že v životě nic nedokážou. Mnoho z nich jsou uznávaní herci, malíři, zpěváci, moderátoři. Pokud rodič vnímá, že známka je číslo a že do jednoho čísla nelze obsáhnout, co dítě umí, a co mu zrovna moc nejde, tím dítěti pomůže nejvíce. Automaticky tak nebude na dítě přenášet stres, který je mnohdy zbytečný, a zahání do úzkých nejen dítě, ale i rodiče. A pak se rodiny uzavírají v kruhu „stresu ze známek“. Jako by byly důležitější než to, že se mají rádi, že si spolu povídají o všedních věcech, ale i třeba o tom, co je to láska, radost, jak můžeme pomoci dalším generacím, co vše zvládly generace před námi.

A co rodiče? Jak by si sami v sobě měli zpracovat, že na známkách nezáleží, když často vyrůstali v prostředí, kde se na dobrý prospěch ve škole dbalo?

O čem hovoří známka? Co přesně je špatná známka? Pro někoho je špatná dvojka, pro jiného čtyřka. Známka je zkrátka jen číslo. Říká nám, že dítě asi v dané oblasti nadané není a nebude daný obor jeho životní cestou. Říká nám možná i to, že dítě má nějaký trabl ve škole. Může jít například o psychickou či fyzickou šikanu. Dítě také může mít trápení s láskou, se sebepřijetím. Jenže to ze známky nevyčtete. Stejně jako to, jak kantor dokáže děti zaujmout, jak k nim přistupuje, zda jim nechá možnost se rozvíjet. Nebo je to ten typ, který vyžaduje přesně odříkat nějakou věc, či kantor, kterého nezajímá, že dítě došlo v matice ke správnému výsledku, ale bazíruje na správném postupu. Nic z toho známka neprozradí, protože je to jen číslo udílené osobou, která subjektivně zvážila aktuální dění. Rodičům doporučuji, ať se zaměří na to, co dítěti jde. Ať ho učí to, jak může žít šťastně, spokojeně, jak se o sebe postarat, být samostatné, být čestný člověk, který si sám sebe váží. To je víc než jakákoliv známka.

Jak se vůbec díváte na systém známkování ve škole? Spousta učitelů už od druhého pololetí první třídy neváhá dát dítěti za práci při vyučování čtyřku nebo pětku. Je to z vašeho pohledu v pořádku? Může to mít vůbec pro dítě nějaký přínos, dejme tomu motivační?

Známky nechápu, nerozumím jim. Pro mě jsou zcela nečitelné a nic neříkající. Jedno číslo, které má moc dítěti pokazit mnohdy i život. Se známkováním nesouzním. Slovní hodnocení je vždy lepší, vypovídající. Známka nikoliv. Nikdy v ní nejde obsáhnout vše a nikdy není zcela spravedlivá. Ani jednička a jednička nejsou vždy stejné. A čím dříve dávají kantoři dětem špatné známky, tím více jim kazí život. Děti tak totiž již velmi brzy „zaškatulkují" a spousta z nich pak v sobě velmi těžko hledá sílu se z té škatulky vyhrabat. Ptáte se, zda je to motivační. Já se zeptám, kdyby vám někdo vyprávěl v práci, že něco děláte špatně a je to hrůza, myslíte, že by se vaše výsledky lepšily? A u dětí to je zrovna tak. Děti mají ve školách příliš mnoho restrikcí, za všechno poznámky a nějak se vytratilo kouzlo naučit je řešit konflikt, hledat cestu, jak vyjít s ostatními, uvědomit si, že nemusím být nejlepší ve všem, že každý jsme dobrý v něčem. A toto rozhodně nepřispívá pozitivnímu mezilidskému klimatu, které v dětech pěstujeme.

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Související články

Další články