Facebook
Instagram
Ve čtvrtek se bude rozdávat vysvědčení a ač většina rodičů tuší, co jim jejich potomek přinese domů, někdy se pocitům rozčarování neubrání. Jak se v případě špatných známek k dítěti zachovat? Na to v dalším pokračování své poradny odpovídá zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Rozdávání vysvědčení je nejen radostnou událostí znamenající konec školního roku a začátek prázdnin, ale často také stresující záležitostí. A to v případě, že známky na něm neodpovídají očekávání rodičů či samotného dítěte. Jak v takovém případě se školákem jednat? A jsou skutečně dobré známky tak důležité?
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
O čem vlastně hovoří známka na vysvědčení? Opravdu je to číslo schopné vyjádřit, zda někdo něco umí, něčemu rozumí? Do jaké míry může reflektovat pět čísel to, jak kdo uspěje či neuspěje v životě? Protože jestli kvůli něčemu chodíme do školy, tak kvůli tomu, abychom uspěli v životě co nejlépe. A co je vlastně špatná a co dobrá známka?
Přiznám se, že já známky beru hodně s rezervou. Nikdo z nás nemá talent na všechno. Neznám nikoho, kdo by byl skvělý na balet, tanec, matematiku a logaritmy, fyziku, chemii, k tomu byl výborný chirurg… Každý z nás je jedinečný, každý z nás má na tomto světě svůj úkol, a proto je jasné, že každému půjde něco více a něco méně. Co vaše dítě dělá rádo, co ho baví, čím by jednou chtělo být? Co by ho mohlo bavit v profesním životě? K čemu má blízko, jaké má silné stránky? To jsou důležité otázky, které by si měl každý rodič a já věřím, že i každý pedagog, klást. Známka nedává na tyto otázky žádnou odpověď.
Ptáte se, jak se zachovat, když dítě přinese špatné známky na vysvědčení. Čemu pomůže, když dítěti řeknete, že vás zklamalo, že jste smutní? Myslíte, že dítě ty „špatné“ známky doneslo, protože chtělo? Co zkusit s dítětem mluvit o tom, co by jednou chtělo dělat, o jeho plánech, o tom, co ho baví, co mu jde, co ho naplňuje?
Pak snadno navážete tím, že se můžete společně podívat, co je potřeba k tomu, aby si svůj sen splnilo, na jakou střední či vysokou školu se potřebuje dostat, na jaké předměty se musí zaměřit… Jděte na to oklikou, nechte dítě si přijít na to, že je fajn mít dobré známky a sem tam se „kousnout“ a naučit se něco, co mu zrovna moc nejde a nebaví ho to, protože to potřebuje kvůli splnění svého snu, aby mohlo dělat to, co ho baví… Zkrátka probuďte u dítěte sebemotivaci, aby samo chtělo.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Související články
