Facebook
Instagram
Rozpad rodiny je pro děti vždycky traumatickým zážitkem. Zvlášť, pokud ji jeden z rodičů opustí kvůli někomu třetímu. Jak v takovém případě s dětmi promluvit, aby odešedšího rodiče nezatratily? Na to v dalším pokračování poradny odpovídá zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Podobný problém řeší v těchto dnech i paní Iveta. Její manžel si našel milenku, se kterou se rozhodl žít, a podal žádost o rozvod. "Děti ho za to nesnášejí a nechtějí ho vídat. Jak se k tomu jako jejich matka a stále ještě manželka mám postavit?" táže se.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Vy jako maminka a manželka, kterou muž postavil do této situace, to máte momentálně nejtěžší. Protože vše, co máte v sobě za pocity (zrada, marnost, smutek, nejistota…), děti vycítí. Jejich chování tedy kopíruje to, co máte v sobě. Pokud muž odešel, jaký smysl by mělo ho prosit a přemlouvat, aby se vrátil? A když by se vrátil, opravdu byste to chtěla? Možná jste si měli dát ty krásné děti, něco spolu zažít a teď máte každý jiné zážitky a „životní úkoly“ před sebou. Chápu, že situace pro vás musí být náročná, ale to, na čem primárně musíte zapracovat, jste vy sama. Pak teprve přijdou na řadu děti.
Pokud si můžete skočit k psychologovi či kouči, určitě toho využijte. Pomůže vám srovnat si myšlenky a soustředit se na to, co bude. Nastavíte spolu plán, jak dál, abyste byla znovu šťastná. Určitě máte nějakou bezva kamarádku, které se můžete vypovídat. Bude se teď ve vás mísit mnoho pocitů. Od toho, že budete pochybovat o sobě samé, zda jste dost dobrá, zda jste mohla či měla něco udělat jinak, až po to, že svého muže budete častovat možná až nenávistnými komentáři.
Nic z toho by děti neměly slyšet ani vidět. Ideální je se vyplakat a vynadávat kamarádce. A pak, až se vynadáváte a vypláčete (a prosím fakt si aspoň jeden večer pro tento účel vyhraďte), ráno vstaňte a odpusťte. Jemu i sobě. Asi to prostě líp udělat neuměl, asi to nebylo v jeho silách, zloba nepomohla ještě nikdy nikomu. Odpusťte mu a nechte ho jít, i když to bolí.
Sepište si, co chcete vy. Co chcete, abyste byla šťastná. Začít tedy musíte u sebe. A tím, že z vás, z vašeho nitra, bude vyzařovat klid, přenesete ho i na děti. Férové to od vašeho muže není vůči vám ani dětem. Ale pořád je to jejich otec. Pořád je to člověk, který je má rád. I když dělá chyby, odchod od rodiny se dá udělat mnoha způsoby a on evidentně nezvolil zrovna ten nejšťastnější.
Přesto je to jejich táta a děti, ať se jim to teď líbí sebeméně, ho k životu potřebují. Je jejich součástí, identitou. A i tím, jaký je, je učí, aby jednou byly silnější, zodpovědnější a vše, co je potká, udělaly lépe. Opravdu vím, jak těžké to je, ale snažte se hodit zlobu za hlavu. Jste v pozici, že si můžete klást podmínky, tak manželovi oznamte, co si představujete. Kolik má přispívat na děti, atd. A s dětmi promluvte. Věřím, že i když se táta zachoval takto, přesto je má rád a děti tohle potřebují vědět. Nedovolte, aby o něj přišly jen proto, že udělal chybu. Nakonec by to odnesly více, než by musely.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.
