Facebook
Instagram
Petřin manžel měl po povýšení v práci nos nahoru. Všední věci, které dřív míval rád, mu najednou nevoněly. Netrávil čas s rodinou a po Petře vyžadoval jistou úroveň. Vše se změnilo ve chvíli, kdy firma poslala Martina pomáhat lidem postiženým tornádem.
Nerada si stěžuji, ale nyní udělám výjimku. Manžel Martin (40) se po svém povýšení v práci velmi změnil. Najednou musel být ve všem nejlepší. Honil se za úspěchem a penězi. Obyčejné věci, jako výlet s dětmi, pro něj najednou byly zbytečné.
Manžel byl vždycky skromnost sama
On takový nikdy nebýval. Když jsme se poznali, byl skromnost sama. Nikdy mu nešlo o to, abychom žili v přepychu. Začínali jsme v malém ošuntělém bytě na jižním městě. Jako čerství dospěláci jsme moc peněz neměli. Kolikrát jsme večeřeli čínskou polévku a na konci měsíce nám Martinova matka musela půjčovat pár stovek, abychom vyšli.
I tak na to období vzpomínám ráda. Neměli jsme sice peníze, ale měli jsme jeden druhého. Láska mezi námi byla čistá. Já se z podejtašky po čase vyšplhala na administrativní pracovnici. Zvedlo mi to sebevědomí i plat. I Martinovi se dařilo. Díky jeho nezměrnému úsilí se mu během několika let podařilo se dostal na pozici zástupce ředitele.
Zvedla se nám životní úroveň. Z podnájmu jsme přesedlali do vlastního bytu. Sice na dluh, ale i to se počítá. Když mi bylo dvacet osm let, narodila se nám dcera Nina. O dva roky později přišel na svět Vašík. Na mateřské jsme strávila bezmála šest let. Martinovi se v práci dařilo.
Peníze ho úplně změnily
Peníze se jen hrnuly a my se měli víc než dobře. Byt jsme prodali a pořídili si barák. Děti měli konečně své pokoje, my s manželem jsme si dům vybavili podle svých představ. Postupně jsem si ale všímala, jak má Martin nos nahoru. Moje kuchyně pro něj najednou nebyla dost dobrá. On by rád kaviár. Obyčejný výlet na Sněžku s rodinou pro něj nebyl dost nóbl.
Jakmile jsem doma chodila v teplákách, uráželo ho to. Vyžadoval po mně jistou úroveň. Abych doma nosila nejlépe šaty a byla permanentně upravená. Nutil mě s ním chodit na snobské večírky, které pořádala jeho firma. Zcela jsme si přestali rozumět. Hádali jsme se, protože jako dva lidé jsme se začali rozcházet.
Už to nebyl ten starý dobrák Martin. Choval se jako zbohatlík, pro kterého je rodinný život příliš nudný. Styděla jsem za něj před příbuznými a ve finále i před dětmi. I ony si všimly, jak se táta mění. Báli jsme se jeho příchodu domů. Museli jsme stát v řadě a vítat ho jako pana krále. Děti se ho stranily a já k němu pociťovala nenávist. Jsem slaboch, takže se mi v hlavě honilo, že bude nejlepší jít od sebe.
Probrala ho cizí tragédie
Pak se Moravou prohnalo tornádo. Litovala jsem každého člověka, kterému to sebralo střechu nad hlavou. Martin se k tomu nevyjadřoval. S nikým neměl soucit. Bylo mi z něj na zvracení. Když ho jeho firma místo dvoudenního teambuldingu plného alkoholu vyslala jako dobrovolníka na úklid trosek, Martin na to nadával.
Odjel v pondělí a vrátil se ve středu. Já mezitím dávala dohromady žádost o rozvod. Byla jsem přesvědčená, že už s tím člověkem nechci mít nic společného. Jenže se mi vrátil někdo jiný. Manžel přijel zcela zdrcený tím, co viděl. ,,Musím se ti omluvit za to, jak jsem se k vám choval,“ byla jeho první slova. Popsal mi tragédii, kterou viděl. Otevřelo mu to oči. Uvědomil si, jaké má štěstí. Cizí tragédie nám tak zachránila rodinu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
