Facebook
Instagram
Klaudie od začátku vztahu s Bořkem věděla, že je perfekcionista. Kvůli růžovým brýlím v tom však neviděla problém. Dnes se od rána do večera nezastaví, aby splnila všechny požadavky svého náročného manžela. Takové tempo se ale nedá vydržet věčně. Co se u nich doma odehrálo?
S Bořkem (39) jsme spolu deset let a z toho pět let jsme manželé. Už na začátku vztahu jsem si všimla že je perfekcionista, ale možná to bylo právě to, co mě na něm uchvátilo.
Náročný manžel
Bořek měl na všechno svůj systém, všechno muselo být naprosto dokonalé, uklizené, narovnané a ideálně, aby se všechno blýskalo už od dveří. Dřív se to dalo zvládnout, ale s dětmi byly dny, kdy jsem neměla chuť uklízet. To se nelíbilo Bořkovi a vždy doma ztropil scénu, že když přijde z práce, válím se na gauči. Byl tím tak trochu umanutý.
Musela jsem společně s ním ten náš nepořádek honem rychle narovnat. Nepořádek znamenalo, že byla hozená moje halenka přes židli nebo hrneček na kuchyňské lince. Doufala jsem, že s dětmi pochopí, kolik je kolem nich práce, a s tou úchylkou přestane. Jenže opak byl pravdou. Děti rostly, začaly běhat, všude drobit a doma to bylo hotové hračkářství. To nesl Bořek velmi těžce, vysvětloval si to tak, že nevedu děti od mala k disciplíně, a hádky byly na světě.
Nesmyslné nároky
Ono mít dvě děti, které jsou od sebe dva roky, je docela náročné. Částečně jsem do toho ještě pracovala z domova, věnovala se dětem a poslední, na co jsem měla chuť, bylo, aby se to doma lesklo a vonělo čistotou. Každý den přišel Bořek z práce jak nějaká kontrola, sjížděl prstem poličky, kolik je tam prachu. Proč není vypráno, plná myčka a mohla bych pokračovat.
Celé to zlepšil, když mi řekl, že vypadám jak šmudla a že by byl rád, abych se oblékla, namalovala a vypadala jako žena, ne jako Popelka, když má přijet domů. To se mě dost dotklo, protože netušil, o co mě to žádá. Jeho přání jsem nevyslechla, ale o to horší byly jeho příchody domů. Začal být vyloženě zlý a dost nadával. Musela jsem prostě fungovat jako naprogramovaný robot.
Tělo to nezvládlo
Víc energie mi braly hádky než samotný úklid a dokonalá domácnost, a tak jsem raději začala poslouchat. Dokonce jsem vyslechla i prosbu, abych byla doma načančaná a namalovaná. Světe div se! Byl doma klid, žádný křik, hádky. Bořek byl jak mílius. Vydržela jsem to neskutečné tempo měsíc, možná dva, už jsem nevěděla, co je za den.
Až jsem se jednoho dne probudila v nemocnici, protože jsem se skácela na ulici k zemi a kolemjdoucí mi zavolal sanitku. Padla jsem totálním vyčerpáním. Bylo to selhání organismu, příliš veliký nápor a doktor říkal něco i o stresu.
Bořek se docela lekl, takže jeho tvář se proměnila ve velmi starostlivého muže. Uvidíme, co se bude dít, až budu zase fit.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
