Facebook
Instagram
Kamila se bezhlavě zamilovala, a protože se bála, že jí ujede vlak, kývla na Robertovu nabídku k sňatku. Robert jí zcela okouzlil, je o devět let starší, a tak byla přesvědčena, že dělá správně. Jenže teď se ukázalo, že to tak dobrý nápad nebyl a role ženušky se Kamile ani trochu nelíbí.
V životě jsem měla dva vážné vztahy a u obou jsem si myslela, že to je sázka na jistotu a budeme spolu až do smrti. Když mi nevyšel první vztah, druhého jsem se držela zuby nehty, ale ani tehdy to nevydrželo. Nakonec jsem dlouho nemohla najít toho správného chlapa a neustále jsem poslouchala naříkání mojí mámy, že mám nejvyšší čas se vdát.
A pak jsem potkala Roberta. To, co jsme zažívali, se ani slovy popsat nedá. Byla to láska jako trám. Už od první chvíle jsem měla pocit, že ho znám celý svůj život, a Robert mi po třech dnech řekl, že je to sice narychlo, ale miluje mě. Cítila jsem to stejně.
Bylo to dokonalé
Bláznivě jsme se milovali a když jsem v jeho náruči poslouchala, jak si vždycky přál ženu, jako jsem já, jihla jsem s každým slovem. Robert je o devět let starší, takže když za mnou přišel s tím, že se chce usadit, byla jsem pro. On to ale vzal hopem. Navrhl, že bychom se mohli vzít příští víkend. „Proč to oddalovat, když se tolik milujeme. Nechci na nic čekat, jsi žena mého života.“ Mohla bych pokračovat dál, jak krásný proslov si připravil, byla bych hloupá, kdybych mu na to neřekla ano.
Robert mi oznámil, že si vezme na svatbu jen kamaráda, ale já můžu, kohokoliv chci, nenápadně ale podotkl, že by se mu líbila spíš komorní svatba. Tak jsem pozvala jen mámu a namluvila jí, že už se známe trochu déle. Svatba byla rychlá, ale krásná. Líbilo se mi, když Robert druhý den vstal a řekl: „Dobré ráno, ženo moje.“
Zazvonil zvonec a pohádky je konec
Růžové brýle mi vydržely dva týdny. Pak se můj milovaný manžel začal měnit. Místo přání dobrého rána začal prskat, když neměl na stole snídani. Nezajímalo ho, že já můžu spát déle, protože každý chodíme do práce jindy. Musela jsem vstávat dřív než on a chystat bohatou snídani. „Snídaně je základ dne, to ví každá správná manželka,“ dělal mi každé ráno kázání.
Přestali jsme si užívat, žádné večeře v restauracích, žádná romantika. Pšoukání, říhání, všechno bral jako normální věc. Doma chodil jenom v trenkách, a zatímco se koukal na zprávy, já vedle něj zašívala jeho staré ponožky. Vytkla jsem mu, že takový život jsem si nepředstavovala, ale odbyl mě, že manželky se o své muže starají a tečka.
Hloupě jsem si myslela, že když je starší, bude samostatný. Doma ale Robert nedělá nic. Ráno chystám snídaně, večer teplé večeře. O víkendech slavnostnější oběd, protože obyčejné špagety jíst nehodlá. Neustálé hulákání, ať mu donesu to a tamto, mě vytáčí. Občas má dny, kdy je nám i hezky, zejména před sexem, to mě pak ale zase poučuje, že bych měla dělat maximum, abych si manželství udržela. Nesnáším být manželkou, měla jsem úplně jinou představu.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
