Hana (54): Konečně mám skvělého muže, ale po svatbě mě doma dusí. Bojím se, že mě čeká třetí rozvod

Poprvé jsem se vdávala ve dvaadvaceti, podruhé ve čtyřiceti. Z prvního manželství mám dvě dospělé děti, druhé skončilo po sedmi letech na popud manžela. Po rozvodu jsem si říkala, že už se nikdy vdávat nebudu. Pak jsem poznala Petra.

Je to spolehlivý chlap, který dodrží, co slíbí, má vyřešenou minulost a má mě rád. Po třech letech vztahu mě požádal o ruku a já dojatá kývla. Děti se divily, proč se zase hrnu do manželství, ale já byla přesvědčená, že to tentokrát vyjde. Svatbu jsme měli loni v létě. Dnes ale říkám, že jsme měli zůstat jen partnery.

Mahulena (52): Nového partnera jsem potkala u soudu, kde jsem se právě rozvedla

Každý máme úplně jinou představu o domově

Před svatbou jsme každý bydleli ve svém. Vídali jsme se několikrát týdně, jezdili na výlety a společné víkendy byly příjemné. Po svatbě se Petr nastěhoval ke mně a svůj byt začal pronajímat. Finančně jsme na tom tedy byli skvěle. Jenže až tehdy jsem zjistila, jak moc potřebuje mít doma vše uspořádané, přesné, strohé, sterilní a jak těžce v tomto směru nese kompromisy.

Já sama nejsem nijak nepořádná, ale mám ráda zabydlený domov. Na policích mám kamínky z výletů, suvenýry z cest, fotografie, občas nějaký kaštan, usušenou kytičku, svazek bylinek a spoustu keramických andělů a pokojovek. Nepotřebuji mít dokonale prázdnou kuchyňskou linku ani každý den utírat prach. Petr mi nic nezakazuje a nedělá scény. Jen vidím, jak si prohlíží poličky, a když odejdu, nenápadně něco přesune nebo uklidí. „Takhle je to přece praktičtější,“ řekne, když si toho všimnu.

Zuzana (29): Vdala jsem se, protože jsem čekala dítě. Svatba z povinnosti je to nejhorší, co může člověk v životě udělat

Nic mi nevyčítá

Nejhorší je, že mu vlastně nemám co vyčítat. Petr doma pomáhá, nakupuje, vaří a nikdy na mě nezvýšil hlas. Jenže já mám neustále pocit, že něco nedělám správně. Když nechám rozečtenou knihu na stole nebo si přinesu další květináč, všimnu si jeho pohledu. Nic neřekne, ale poznám, že není spokojený.

Nedávno jsem napůl z legrace navrhla, že bychom mohli zase bydlet odděleně. Hrozně se ho to dotklo. „Tak proč jsme se vlastně brali?“ zeptal se okamžitě. Vysvětlovala jsem mu, že ho mám ráda, jen potřebuji mít kolem sebe trochu víc prostoru a volnosti. Bohužel nechápe, a to jsme o tom mnohokrát mluvili, proč mi tolik záleží na věcech, které podle něj jen překážejí. Ani jeden nechceme tomu druhému ubližovat, ale společné bydlení nás oba vyčerpává.

Hedvika (48): Jsem zasnoubená, ale připadá mi trapné vdávat se tak stará a hrát si na princeznu. Udělám to po svém

Třetí rozvod mě děsí

Když jsem dětem oznámila třetí svatbu, dcera se mě zeptala: „Mami, jsi si opravdu jistá?“ Tehdy mě to urazilo a nyní jí dávám za pravdu. Paradoxní je, že Petr je ze všech mých mužů ten nejlepší.

Kamarádka mi říká, že bychom měli najít kompromis. Jenže jaký? Mám schovat věci, které mám ráda, aby byl Petr spokojený? Nebo má on každý den přehlížet něco, co mu vadí? Když jsem doma sama, najednou se cítím volněji. Můžu si zapálit klidně pět svíček najednou, nechat svetr i kalhoty celý den na křesle a nemusím přemýšlet, jestli to někomu překáží. Nechci se potřetí rozvádět, ale začínám pochybovat, jestli spolu dokážeme šťastně zestárnout.

Marie (55): Dcera se sotva vdala a už se chce rozvádět. Teď nás půlka vesnice pomlouvá

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].