Anna (53): Odpustila jsem mu nevěry a obětovala mu nejlepší léta. Dnes zůstávám v nefunkčním manželství kvůli majetku

S manželem jsme spolu osmadvacet let a pravda je, že náš vztah není dobrý už hodně dlouho. Když jsme byli mladší, měl několik románků. Pokaždé jsme to nějak ustáli a já mu nakonec odpustila. Zpětně však vidím, že mezi námi postupně rostla propast, která se zvětšovala a kterou už jsme nebyli schopní překonat.

Nejde jen o sex, který už u nás prakticky neexistuje. Chybí mi obyčejná blízkost, doteky, důvěrné rozhovory i pocit, že se mám večer na koho těšit. Děti jsou dospělé, mají své životy a my s mužem už nejsme ani přátelé, natož partneři. Jsme spíše kolegové. Jenže pokaždé, když začnu uvažovat o rozvodu, vyděsí mě představa, co by se stalo se vším, co jsme za ta léta vybudovali.

Kateřina (35): Rozvod mě srazil na kolena, ale nejtvrdší rána přišla od mámy. Místo objetí se starala jen o to, co řeknou sousedé

Máme dvě firmy a několik nemovitostí

První firmu jsme zakládali krátce po svatbě, vybudovali jsme ji od nuly! Je to naše první „dítě“. Druhá vznikla asi o deset let později a obě dnes dobře fungují. K tomu máme rodinný dům, několik dalších nemovitostí, pozemky a investice. Neříkám to proto, abych se chlubila. Někdy mám naopak pocit, že kdybychom toho měli polovinu, rozhodovalo by se mi mnohem snáz.

Navíc jsem to vždycky byla hlavně já, kdo držel spoustu věcí pohromadě. Znám zaměstnance, účetní, dodavatele i nájemníky. Vím, kdy končí která smlouva, co se musí opravit a komu zavolat, když nastane problém. Manžel je skvělý obchodník, ale provozní věci jsou prostě „má parketa“. „Vždyť si to můžete normálně rozdělit,“ řekla mi kamarádka. Jenže jak se rozdělí něco, co jsme skoro třicet let budovali jako jeden celek?

Kateřina (33): V malém městě se můj rozvod stal veřejným tématem. Klid jsem našla až díky nastavení pevných hranic

Bojím se, že se všechno rozsype

Samozřejmě vím, že existují právníci, daňoví poradci, znalci i profesionální správci. Peníze na ně máme. Jednu firmu bych si teoreticky mohla nechat já, druhou manžel. Nemovitosti se také dají rozdělit nebo prodat. Když to řeknu nahlas, zní to vlastně docela jednoduše.

Jenže obě firmy mám ráda. U první jsem kdysi balila objednávky po večerech, u druhé osobně vybírala první zaměstnance. Nedokážu si představit, že jednu dostane manžel a já do ní ze dne na den přestanu mít co mluvit. „Ty se vážně nechceš rozvést kvůli firmám?“ zeptala se mě nedávno dcera, která je mou důvěrnicí a sdílí můj pohled na naše manželství. Když to vyslovila takhle jednoduše, připadala jsem si směšně.

Mahulena (52): Nového partnera jsem potkala u soudu, kde jsem se právě rozvedla

Kde vzít odvahu?

Dcera mě přivedla na myšlenku, jestli si vlastně sama nevytvářím problém, který ve skutečnosti řešení má. „Chápeš, že žiješ v době, kdy se lze prakticky na všechno někoho najmout? A ty na to peníze máš!“ řekla mi opět nedávno.

Jenže kde najít odvahu a sílu opustit něco, čemu jsem obětovala polovinu života a co mi vlastně dlouhá léta nahrazovalo i to, co nefungovalo mezi mnou a manželem? Navíc on se rozvádět nechce! Rozvody neuznává, takže vím, že by náš rozvod nebyl procházka růžovým sadem. Obávám se, že zestárnu nešťastná, s pocitem, že mi život v některých oblastech proklouzl mezi prsty.

Martina (55): Svého přítele mám ráda, ale držím si ho od těla. Po rozvodu už chci mít vlastní domácnost a čas pro sebe

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].