Martina (55): Svého přítele mám ráda, ale držím si ho od těla. Po rozvodu už chci mít vlastní domácnost a čas pro sebe

Láska je mocná čarodějka, ale nenechám se ošálit. Ani můj skvělý přítel mi nesmí přes práh. Máme oddělenou domácnost. Nehodlám opakovat stejnou chybu jako s bývalým manželem.

Jana (39): Už nechci být jen služkou svému manželovi a dětem. Stále častěji mám chuť odejít a nikdy se nevrátit

Myslela jsem, že zůstanu sama

Rozvedla jsem se po čtyřicítce a docela dlouho jsem se ze všech těch změn vzpamatovávala. Nové bydlení mi zpočátku nepřirůstalo k srdci a bylo nutné najít si i novou práci. S manželem jsme společně podnikali, ale firma šla ke dnu, protože jsme se nedokázali domluvit na rozumném řešení.

Nejtěžší pro mě bylo ocitnout se najednou v úplném tichu a skoro bez plánů, protože exmanžel je docela hlučný chlap. Neměla jsem na starost domácnost ani každodenní vaření večeří. Mohla jsem si jen udělat salát a mít klid.

Pak si ale všechno sedlo a bylo mi krásně. Nemohla jsem si na nic stěžovat, byla jsem paní svého času. Těšila jsem se na návštěvy dětí a vnoučat a zamilovala jsem se do svého malého bytu, který jsem si zvelebila podle vlastního vkusu. Známí se mě ptali, jestli ještě hledám někoho nového.

„S chlapy jsem si užila dost a není nutné žít za každou cenu v páru,“ odpovídala jsem všem a myslela jsem to vážně. Nebyla to nějaká zástěrka, aby mě lidi nelitovali. Opravdu jsem byla spokojená, přestože jsem s nikým nesdílela život. Jenže pak se objevil Milan...

Ema (36): Manžel zdědil osm milionů, sekl s prací a peníze rozházel. Raději jsem ho opustila

Dlouhé námluvy

Milan je parťák do nepohody a dlouho mi nadbíhal. Je to soused mých kamarádů a vídali jsme se poměrně často, ať už na grilovačkách, výletech nebo koncertech jeho kapely. Sedli jsme si, a to mě překvapilo. V mém věku bych už ani nečekala, že si najdu kamaráda. Pak to trochu pokazil, protože se mi začal dvořit. Jenže já na to neměla pomyšlení.

Proč nemůžu mít kámoše, se kterým mi můžu dobře pokecat? Proč musí být mezi mužem a ženou hned něco víc? Byl vytrvalý, čekal dva roky, až se ve mně něco zlomí. Stalo se to, když mi zemřel tatínek a Milan tu byl pro mě. Byl pro mě velkou oporou, dával mi bezpodmínečnou lásku a pocit bezpečí. Zamilovala jsem se, ale chvíli mi trvalo, než jsem si to konečně přiznala.

Moje pravidla se ale nemění, a na to jsem Milana hned upozornila. „Zevšedníme si a budu ti prát trenky. Nechci vidět, jak se po práci povaluješ na gauči. Chci se na tebe těšit. Už nechci další nepovedenej vztah. Potřebuju čas i pro sebe,“ zdůrazňovala jsem. Na všechno přistoupil, ale obávám se, že mu to nebude vyhovovat věčně.

Marta (30): Setkání s bývalou láskou mi otevřelo oči. Po boku boháče se cítím jen jako prázdná ozdoba

Pro ostatní je náš vztah zvláštní

Kamarádi nechápou, že se vídáme roky, ale nežijeme spolu. Prostě jezdíme každý druhý víkend na chalupu nebo na výlety a dvakrát v týdnu si spolu vaříme večeře nebo chodíme za kulturou. Jinak máme čas pro sebe, na svoje další aktivity a kamarády. Nežárlíme, víme, že máme jeden druhého. Ale dopřejeme si i to, co nám ve zkrachovalých manželstvích chybělo.

Některé moje kamarádky se vdávaly už podruhé, a já vidím, jak se jejich vztahy stávají nudnými a rutinními. Tohle já nechci. Navíc si vážím svého času, roky běží, stáří se blíží. Nemuset dělat jen něco pro ostatní je tak osvobozující. Být s někým, mít ho ráda a dopřát sobě i jemu prostor, to je ideální vztah.

Petr (45): Po rozvodu jsem hledal samotu v horách. Osud mi přivedl do cesty mou studentskou lásku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].