Lenka (47): Poslední dobou mám strach z budoucnosti. Manžel ale tvrdí, že si problémy vyrábím sama

Je mi sedmačtyřicet a ještě nedávno jsem měla pocit, že mám budoucnost docela dobře naplánovanou a hlavně jistou… Splatíme hypotéku, syn odmaturuje a já budu dál chodit do práce, kterou dělám skoro dvacet let a jsem v ní spokojená. Místo toho jsem ale už čtvrtý měsíc nezaměstnaná a začínám mít strach, jestli vůbec seženu slušnou práci.

Synovi je sedmnáct a nedávno jsem zjistila, že si ubližuje. Do toho stačí otevřít zprávy a čtu o válce, zbrojení, zdražování a dalších hrozbách. Můj manžel Radek podobné starosti nemá. Dokud funguje jeho práce, auto, loď a víkendový tenis, svět je podle něj v pořádku.

Viktor (45): Krize středního věku mě zaslepila. Kvůli krátkému románku jsem zničil dvacet let budovanou důvěru

Moji práci převzaly programy

Pracovala jsem v administrativě. Když u nás firma začala zavádět umělou inteligenci, nejdřív jsme si z toho dělali legraci. Pak začala automatizovat jednu činnost za druhou. Práci, kterou dříve dělalo šest lidí, zvládli tři. Nakonec jsem dostala výpověď kvůli „restrukturalizaci“.

Myslela jsem, že s mými zkušenostmi najdu něco velice rychle. Jenže posílám životopisy a často nepřijde ani odpověď. „Tak jdi za pokladnu, no. Budeš mít čistou hlavu. Práce jako práce,“ doporučil mi muž a tím to pro něj haslo. Když jsem mu řekla, že bych chtěla být v práci i trochu spokojená, jen pokrčil rameny. „Na všem vidíš nějaký problém. Ale chtěla bych vidět jeho, kdyby si měl sednout za pokladnu on!“ Nejraději bych po něm něco hodila. To jsem ještě netušila, že mě čeká další pohroma.

Blanka (51): Asi mám krizi středního věku. Sama jsem překvapená, co dělám, ale nemohu přestat

Pár škrábanců na ruce

Před měsícem jsem si poprvé všimla synovy velmi pravidelně a „čistě“ pořezané ruky. Nejdřív zapíral, potom se rozbrečel a přiznal, že si neublížil poprvé. Úplně mě to položilo. Začala jsem okamžitě zjišťovat, kam se obrátit a jak mu pomoct.

Radek reagoval způsobem, který naprosto nedokážu pochopit. „Prosím tě, vždyť má jen pár škrábanců na ruce. Nedělej z něj hned psychiatrického pacienta.“ Poté jsem dostala přednášku o tom, že jsou dnešní mladí přecitlivělí a já zbytečně vyšiluji. Naprosto to odmítl řešit, nějak mi pomoct, nebo o tom jen přemýšlet. Večer odešel dobře naladěný na tenis!

Petra (43): Moje bezproblémová dcera se kvůli první lásce změnila k nepoznání. Vyhrožuje mi útěkem z domova

Nevím, čeho se bát dřív

Snažím se řešit hlavně to, co mohu ovlivnit. Synovi hledám odbornou pomoc, každý den procházím nabídky práce, mám brigádu u kamarádky v kavárně. Jenže pak otevřu zprávy. Válka, výhrůžky, hádky, dluhy, zdražování – všechno na mě padá. Přemýšlím, jestli má vůbec smysl rekvalifikovat se na něco, co za pár let může dopadnout stejně jako moje bývalá práce.

„Kdybys polovinu času, co strávíš stresováním, věnovala hledání práce, už nějakou máš,“ okomentoval mé zoufalství muž. Přitom dobře ví, kolik životopisů posílám a že se doma neflákám. Přemýšlím, zda opravdu nejsem zbytečně úzkostná a manžel nemá pravdu. Vždyť máme co jíst, kde bydlet, máme chatu, můžeme jet na dovolenou. Jenže to všechno se lehce řekne, když člověk cítí něco jiného.

Kateřina (42): V kolotoči kolem dětí jsem zapomněla být ženou. Vše změnil až nečekaný výlet do Paříže

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].