Hanuš (38): Po rozvodu se mojí jedinou útěchou stala práce. Firmu jsem tím tak rozložil, že jsem skončil na terapii

Je to neuvěřitelné, ale s Adélou jsme byli 15 let. Poznali jsme se na mém maturitním plese, kam přišla jako něčí doprovod, ale odcházela nad ránem se mnou. Od toho rána jsme spolu byli pořád. Vzali jsme se po dvou letech, kdy nám všichni říkali, že jsme moc mladí, a krátce na to měli dvojčata.

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (36): Žil jsem jen svou prací. Jaká chyba to byla, jsem pochopil jednoho dne v parku

Pro rodinu jsem fungoval jen jako bankomat

Já se vždycky snažil rodinu finančně zabezpečit, ale upřímně jsem přehlížel, že mě všechny tři holky potřebovaly i jinak než jen jako bankomat. Adélu to po letech přestalo bavit a rozhodla se, že už to dál trpět nebude. Hádali jsme se a snažil jsem se ji přemluvit, aby zůstala, ale už bylo pozdě.

Když holky odešly, zůstal mi krásný velký byt, ale prázdný. V té době jsem vůbec nechápal, proč si Adéla sbalila kufry. Vždyť jsem jí dal všechno. Byla zajištěná, dcery chodily do skvělé privátní školy, kde dostávaly to nejlepší možné vzdělání. Seděl jsem doma, lámal si nad tím hlavu a nevěděl co dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (29): Před čtyřmi roky jsem byl milionář, pak jsem se zamiloval. Dnes bydlím v domku u Prahy a nevím, jak dál

Naplno jsem se vrhl do práce

A tak jsem udělal to, co jsem dělal posledních 15 let. Ponořil se do práce na své firmě. Není jen moje, ale s kamarádem jsme vybudovali úspěšnou reklamní agenturu, která nám zajistila skvělý život, ale nikdy se to neobešlo bez velkých obětí. Po rozchodu s Adélou byla tahle firma jediné, co mi zůstalo.

Trávil jsem v kanceláři celé dny, někdy i noci. Tehdy jsem si myslel, že je to kvůli tomu, že toho prostě bylo hodně, ale já se nechtěl vracet do prázdného bytu. Zaměstnanci se na mě dívali vyděšeně, protože jsem pracoval na věcech, na kterých se mělo začít až za několik měsíců, ale když pracujete 16 hodin denně, stíháte toho prostě víc než ostatní.

Moje přepracovanost se začala podepisovat na mé profesionalitě. Na schůzkách jsem na podřízené křičel, nadával jsem jim, protože neudělali věci tak, jak bych je byl udělal já. V té době si se mnou sedl i můj parťák. „Hele, já vím, že máš teď těžké období, ale takhle to dál nejde. Odešel nám hlavní obchoďák, který generoval obrovské zisky, protožes na něj na poradě řval,“ předestřel mi.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamil (43): Tátu jsem dlouhé roky skoro neznal, spojit nás dokázala až mámina smrt. Pak ale přišla další rána osudu

Musel jsem vyhledat odbornou pomoc

Od tohoto rozhovoru jsem utekl, ale začal jsem nad tím přemýšlet. Bylo to asi půl roku po tom, co Adéla odešla, a já za celou dobu neviděl svoje dcery. Ne proto, že by je ode mě Adéla držela dál, ale protože jsem si nikdy neudělal čas. Neustále jsem byl v kanceláři a pracoval.

Ten den jsem si sehnal terapeutickou pomoc, protože jsem nevěděl, jak mám k životu dál přistupovat. Hned po prvním sezení jsem se cítil lépe. Do dvou měsíců jsem předal náš rodinný byt realitce a přestěhoval se do menšího blíž mým dvěma dcerám. Adéla mi sice řekla, že už se ke mně nevrátí, ale aspoň jsem jim chtěl být nablízku.

Ve firmě jsem si vzal půlroční volno. Práce byla vždycky můj život, ale to se právě ukázalo jako problém. Můj terapeut mi doporučil hledat smysl i někde jinde, v jiných věcech a o to jsem se půl roku snažil. Našel jsem si přítelkyni, se kterou teď plánuju budoucnost. Ačkoli mám pocit, že Adéla bude vždycky moje životní láska, musím se posunout dál a zkusit žít i bez ní.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (61): Celý život mám problém s duševním zdravím. Až hypnoterapie mi odhalila šokující příčinu