Facebook
Instagram
Seriál Zločiny Velké Prahy přináší na televizní obrazovky každý týden nové kriminální příběhy z doby první republiky. Zajímavějším ho činí fakt, že vychází ze skutečných případů. Jaké další zločiny se v době Velké Prahy staly a jak je řešil soud?
Byl podzim roku 1924 a u zemského soudu se odehrávalo líčení s Františkem Menšíkem a Prokopem Hoškem. Šlo o krádež, ze které byl Menšík usvědčen. Důvod, proč se k činu odhodlal, jasně vypovídá o tehdejší zlodějské morálce... Ve své soudničce všechno barvitě vylíčil redaktor Národních listů.
Ráno v kavárně
Je časně ráno a kalné šeření dne zalévá pražské dláždění matnými pablesky, pod nimiž nabývá barvy olova. V kavárně čpí po celonočním životě všechno kouřem a vytrvalí hosté kloní hlavy nad stolky, po nichž rozlitá káva a likéry tvoří lepkavé skvrny. V náhle se rozlétnuvších dveřích stanul pozdní chodec, zřejmě „ušlý”, a rozhlíží se znaveným zrakem po lokále.
„Heleme se, tady jeden ze čtyrky,“ zahuhlal muž, sedící opodál. „Kamaráde, ukaž lejstro…“
Kriminalisté nebo kriminálníci?
Příchozí změřil hovorku kosmo matným pohledem a těžce dopadl na židli. Ten však přisedl s druhem k němu a záhy se mu přilichotili. Hovořili tak odborně o kriminálech, že noční poutník myslil nejinak, než že sedí s nejvěhlasnějšími detektivy. Popil s nimi hrdě, poplatil, aby v kavárně viděli, jak je s „prasečkáři” (tak nazvala teď pražská spodina civilní stráž, že s oblibou se nosí jako řezníci z jatek) za dobře a vyšli ven. Na rozloučenou mladší z pohoštěných se ještě k hostiteli upřímně přitlačil, projevil radost, že se setkal s „čehonem, kerej není žádnej křáp (hlupáček, šosák), radost, že by za to ani „kolo” (100 Kč) nevzal, ba ani „kolo a půl,” a pak se rozešli.
Neblahé zjištění
Po chvíli zjistil hostitel, že mu chybí tobolka a 2500 Kč a jehlice s briliantem v ceně 700 Kč. Běžel na policii a tam mu po vyptání a po nějaké úvaze řekli, že seděl dle všeho opravdu se „slavnou” osobností, 29letým titulárním vařičem, živícím se kapsářstvím, Františkem Menšíkem, známým z pankrácké aféry a mnohokráte už trestaným. A aby se nebál, že jej najdou.
Menšík věděl, kolik bije
A našli i druhého z kumpánů, toho, který chodce hned ve dveřích uvítal. Zjištěn v něm sluha Prokop Hošek. Oba se zodpovídali včera senátu vrchního rady Štěpána. Menšík nezapíral, jest praktik a věděl, že vše jej usvědčuje. Tak nač táhnout historii „jako studený panádl”, to je oboje protivné. Ale tvrdil: „Prosím, slavný soudní vrchní pane rado! Já byl podroušen a chlubil jsem se mu, že nejsem cápek, ale že každého čóra zahanbím. A on: Když jsi takový zloděj, ukradni mi něco, a rozepjal kabát. Tak já jen tak pro čest, ona ostuda každého bolí…“
Za takové uhájení své pobertovské cti byl odměněn senátem těžkým žalářem v trvání 8 měsíců. Hošek, který hrál pouze úlohu „já nic, ty nic, nevíme nic”, byl osvobozen.
Zdroje informací:
Kramerius.cbvk.cz: Národní listy: 16. 11. 1924
