Facebook
Instagram
Praha za první republiky, jak ji popisuje i nový seriál Zločiny Velké Prahy, čelila mimo jiné také obchodu s kokainem. Dokonce se stala jakousi dopravní tepnou, po které droga putovala.
U soudu se objevil také případ podnikavého Františka Latiňáka a důvěřivých, ale nepříliš poctivých manželů Kratochvílových. Proces, podle toho, jak jej popisuje dobová soudnička Národních listů z 5. 9. 1924, byl spíš komediálním představením. V kontrastu s tím působí fakt, že přes Prahu podle všeho vedl hlavní proud podloudného vývozu kokainu z Německa, kde se chemicky vyráběl.
V soudničce stojí, že z toho proudu se utvářely dávky, které kolovaly stále četněji a četněji po Praze. Policii se zdařilo zachycovat pouze menší dávky v drobném prodeji. Až jednou srpnového dne došel do bezpečnostního oddělení anonymní dopis, že František Latiňák, před válkou majitel uzenářského závodu na Poříčí, teď obchodník v Praze, obchoduje s kokainem na kila.
Známá firma Latiňák
Latiňáka znali v Bartolomějské ulici velmi dobře. Měl u úřadů pověst podnikavého a odvážného podloudníka. Byl trestán už doma i v cizině: ve Štutgartě 6 týdny vězení, v Duchcově 14 dny vězení, u okresního soudu v Praze II 10 Kč pokuty. Už za Rakouska obchodoval ve velkém s cukerinem, v roce 1912 byl proto zatčen a jako vězeň finanční prokuratury odsouzen do žaláře na dva roky, uprchl však z věznice vinohradského okresního soudu za pomoci podloudnické společnosti, k níž náležel, v automobilu do Švýcar. Po převratu se vrátil, vedl podloudný dovozní obchod s psacími stroji z Německa a byl opět zatčen a odsouzen.
Policistovi zdřevěněl jazyk
Bezpečnostní oddělení tudíž zahájilo neprodleně pátrání a detektivové vyšetřili, že Latiňák nápadně často docházel do Kolínské ulice na Královských Vinohradech do bytu manželů Kratochvílových. Při prohlídce, vykonané vrchním inspektorem Bubníkem, byl nalezen hned zpočátku sáček s podezřelým bílým práškem. Jeden z detektivů jej ochutnal a prohlásil vzrušeně: „Tak už je to dobré, mně už dřevění jazyk…” Zatím vrchní inspektor Bubník vyslýchal Annu Kratochvílovcou, kde že kokain vzala.
6 kilo bílého prášku
Pravila, že prý jej koupila před časem v kavárně za 20 Kč. Vtom však vítězně vykřikl inspektor Severa, který zpozoroval, že u kamen pod truhlíkem na uhlí je přeříznuté prkno, odtáhl truhlík, a když prkenný výřez vyňal, nalezl 12 pečlivě balených 1/2 kg pytlíků, zaplombovaných a na plombě byla značka C. A vrchní inspektor Bubník udeřil na Kratochvílovou: „A tak, to je pěkné – říkala jste, že jste si koupila v kavárně gram kokainu, a teď tady ho máte tolik.“ Neodpovídala, až pak řekla, že není její, ale pana Latiňáka, ten že onu díru udělal a balíčky tam vložil. Ptali se jí tedy, kde že pan Latiňák bydlí. „Přijde prý za chvíli,“ odpověděla. A on přišel. Také u něho nalezli sáček s kokainem, který prý si koupil už dávno ve Švýcařích. O pytlících nechtěl ani mluvit.
S policií nemluvil
Vrchní inspektor Bubník při líčení k dotazu předsedy senátu Eduarda Součka, co je Latiňák, prohlásil: „Ten? Ten s námi nemluvil. On s námi vůbec nemluví, jen si dělá z úřadů blázny. Tehdy řekl jen: ‚Vy si myslíte, bůhví co v tom je. Dejte si to prohlédnout a uvidíte.‘ “
Co bylo v sáčcích?
Poněvadž před časem byly dva úplně takové pytlíčky zabaveny u dvou cizinců v hotelu Štěpán, kteří pak byli odsouzeni finančními úřady k velké pokutě pro podloudný obchod s kokainem, byl nález opravdu dán k prozkoumání majiteli ústavu pro chemické zkoušky Ing. Koblicovi. Zkoušel obsah nejprve na kokain, ale nalezl jej v něm v tak nepatrném množství, že se jej nemohlo užíti jako narkotika. Při další zkoušce shledal, že není to nic než kalciová voda, vhodná leda k prádlu, která se arciť nebalívá nikdy tak pečlivě a neplombuje. A cenu odhadl nejvýš na 50 Kč.
Kratochvílová promluvila
Když se Kratochvílová dověděla a bylo jí řečeno, že už se tedy nemusí bát trestu pro obchod s kokainem, řekla teprve pravdu. Jak Latiňák k ní jednou přiběhl celý udýchán, ustrašeně se ohlížeje. A pak tajemně povídal: „Tak to jsem zažil strachu, kdyby mě tak chytla policie, to bych pěkně dopadl.“ A vyndav pět pytlíků vykládal, že je to kokain za mnoho tisíc. A dodával, co že se na kokainu vydělá a konečně ji přemluvil, že mu na onen kokain půjčila 7 000 Kč, a pak přinesl ještě balíčky ostatní. A tak se octl Latiňák před senátem zemského trestního soudu nejen pro přestupek nedovoleného obchodu s jedy, ale i pro zločin podvodu, že předstíráním, že v balíčkách je kokain, vylákal z Kratochvílové zmíněný obnos.
Prý chtěl čistit střívka
Ale při prohlídce byly nalezeny v majetku Latiňáka u Kratochvílků ještě jiné podezřelé věci. Prkénka, z nichž se dá sestavit nenápadná skrýš do ústraní ve francouzských spacích vagonech, ve které lze pak provézti podloudně pár kilo zboží, dále dutý válec, o němž Kratochvílová sdělila, že v něm chtěl pašovat jakémusi Jaroslavu Kubíčkovi do Tunisu kokain, a pak hasák, jakého se používá jen na vylupování nedobytných pokladen. Při líčení se vymlouval, to že jsou jen součástky přístroje na čištění střívek pro uzenáře, s nimiž prý chtěl s Kratochvílem obchodovat. Těch 7 000 Kč že prý nebylo mu půjčeno na kokain, ale že je Kratochvíl vložil jako vklad do společného obchodu se střívky, jež chtěl pomocí onoho přístroje čistit.
Hasákem se střívka nečistí
Ale znalci o oněch předmětech mluvili jinak. Ani hasák se naprosto nehodí k čištění střívek, jako se nehodí k tomu ona soda. Když vyzvali Latiňáka, aby onen svůj přístroj tedy složil, prohlásil, že ho má zatím jen v hlavě. A Kratochvíl prohlásil, že peníze půjčila jeho žena opravdu na záruku onoho domnělého kokainu. O střívkách že sice Latiňák také mluvil, ale jen mimochodem – že bude pašovat kokain do Tunisu a zpět že by mohl dovážet snad střívka…
Komedie u soudu
A tu Latiňák, vysoký muž inteligentní tváře s poněkud zapadlýma očima pod skřipcem nad mohutným knírem úlisně povídá: „Vidíte, pane Kratochvíle, kdybych byl tak skutečně peníze vložil do kokainu, my bychom teď o ně přišli. Ale takhle je ode mne zase dostanete…“
Kratochvíl: Od vás – no, od vás nedostanu ani haléř. Vy jste vůbec s námi jednal moc nereálně, než abych vám věřil jen slovo, i kdybyste se modlil a třebas turecky.
Latiňák: Vy mi nerozumíte, pane Kratochvíle! Já jednal ne proti vám, že jsem nekoupil kokain, ale sodu: já pochopil, že je kokain tuze riskantní zboží, když noviny na obchod s ním přišly a psaly o něm, a proto jsem s kokainem přestal obchodovat. Já vás o peníze nepřipravil a nechtěl připravit, já vám je naopak zachránil. Rozumějte mi dobře…
Kratochvíl: Slavný soude, ten toho namluví. On by to pak byl poslal do Tunisu nebo Sakrabonie a byl by řekl, že se to cestou ztratilo, že mu to vzali, že to byl drahý kokain, a my bychom byli museli mlčet…
Latiňák: Rozumějte mi jen, pane Kratochvíle, dobře…
Předseda: To nejsou dotazy ani poznámky! Sedněte si!
Kratochvíl (k Latiňákovi): Ano, sedněte si!
Velmi živě a dramaticky vedený tento výstup vyvolal v posluchačstvu bouři veselosti…
A Latiňák si vskutku sedne. Po řeči státního zástupce dr. Masáka a krátké poradě byl Latiňák odsouzen do těžkého žaláře na 8 měsíců a ke ztrátě práva volebního.
Předseda: Přijímáte trest?
Latiňák: No – přijal bych. Ale prosím, abych byl zatím propuštěn na svobodu. Mám rozdělané velké obchody a takhle bych přišel o 10 000 Kč.
Předseda: A kdybychom vás pustili, kdybychom mohli, už zase žádá o vás finanční prokuratura…
Latiňák: Tak když není možné… (A s výrazem resignace nevinného trpitele dal se odvést do separace.)
Vtipné, nebo smutné?
Jak je vidět, i za první republiky se děly podvody a podváděni byli dokonce i sami ti, kteří se jich chtěli dopustit. Kratochvílovi měli vlastně štěstí, že je František Latiňák napálil. Jestli ale dostali zpět svoje peníze, které „do podnikání“ s kokainem vložili, o tom už soudnička nevypráví.
Další kriminální příběhy z doby první republiky můžeme sledovat každou neděli od 20:10 hodin na ČT1. Seriál Zločiny Velké Prahy přináší případy zpracované na základě skutečných událostí.
Zdroje:
Národní listy, 5. 9. 1924 (Ze soudní síně)
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
