Skutečné zločiny Velké Prahy: Jednou z prvních obětí kokainu v Čechách byla krásná Alžběta

Kokain za první republiky užívali hlavně bohatí lidé. Alžběta Langerová patrně posložila svému příteli jako "studijní materiál"
Zdroj: Pixabay

Poslední lednovou neděli odstartoval seriál Zločiny Velké Prahy. Jeho případy vycházejí ze skutečných tragédií, které se tenkrát v hlavním městě odvíjely, televizní zpracování obrousilo jen některé hrany. Jaký byl skutečný život a skutečné zločiny té doby? Jeden z nich se týkal i tehdejší novinky – kokainismu.

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 01. 02. 2021 11:00

Dnes jsme už bohužel zvyklí vídat zprávy o drogově závislých lidech prakticky denně. V době první republiky ale tato „zábava” teprve klíčila, a tak není divu, že byli kokainisté nejen v hledáčku policie, ale i novinářů. Tak tomu bylo i 29. března 1937, kdy se na veřejnost dostala zpráva o úmrtí osmadvacetileté kokainistky Alžběty Langerové.

Držet krok s přítelem

Alžběta měla k drogám blízko už několik let. Na cestu kokainu ji přivedl přítel, s nímž se sice po nějakou dobu snažila udržet krok, ale když se jejich život začal hroutit, dokázala se s ním rozejít. V osudný den, tedy 29. března 1937, si Alžběta zašla do dejvické kavárny Bajkal s ženatým Václavem Petříkem, rotmistrem ve výslužbě. Krátce poté ji ale postihly křeče a vyděšený Petřík se snažil dívku co nejrychleji dopravit k lékaři. Na výsledek vyšetření ale nečekal, Alžbětu nechal na vrátnici Borůvkova sanatoria a uprchl. Lékař, který ji přispěchal na pomoc, mohl už jen konstatovat smrt. Protože okolnosti byly velmi podivné, oznámil celou věc policii.

Lest komisaře Borkovce

Případu se ujal komisař Borkovec, kterému se povedl důmyslný kousek, i když improvizovaný. Petřík to totiž přece jen nevydržel a požádal svého známého, aby se poptal na Alžbětino zdraví. K telefonu se náhodou dostal právě komisař Borkovec, kterého napadla spásná myšlenka. Zalhal, že se mladé ženě daří dobře a potřebuje doručit kabelku, kterou u sebe neměla. Zanedlouho se Petříkův známý s kabelkou opravdu objevil a policii prozradil, že Václav na něj čeká před sanatoriem.

Ženatý přítel odpovědnost odmítal

Václav Petřík pocházel ze zámožné rodiny a s Alžbětou se znal delší dobu, takže o její závislosti věděl. Policisté se nejdřív domnívali, že jí kokain sám sháněl, ale on to odmítal a důkazy se sehnat nepodařilo. Proto nakonec vyšetřovatelé došli k závěru, že si kokain obstarávala sama. Petřík dokonce prohlašoval, že se jí v užívání kokainu snažil bránit, ale, jak se ukázalo, neúspěšně. Soudu se ale rotmistr ve výslužně stejně nevyhnul.

Přečin proti bezpečnosti života

Hlavní líčení bylo zahájeno už 9. června téhož roku a Václav Petřík byl souzen za „přečin proti bezpečnosti života”. V těle Alžběty Langerové se při pitvě našly zbytky kokainu a soud byl přesvědčen, že jí ho dodal právě Petřík, který v té době shodou okolností pracoval na knize z prostředí kokainistů – Karavana snů. Soud měl za to, že chtěl vidět na vlastní oči, co větší dávka kokainu se závislým člověkem udělá. To ale Petřík popřel. Svědectví Arnoštky Javůrkové, která bydlela Langerů, ale potvrdilo domněnky vyšetřovatelů a soudu. Petřík později připustil, že ho Alžběta požádala o přesypání kokainu do tuby od aspirinu, což prý udělal, ale podle jeho verze jen proto, aby mohl tubičku později vyhodit. To podle své výpovědi také udělal. Pravda to ale nebyla.

Měl kokain, nebo ne?

Václav Petřík před soudem také vypovídal o průběhu záchvatu, kdy Alžběta bojovala s otravou kokainem. Spolu s personálem kavárny ji naložili do taxíku a on s ní odjel do Borůvkova sanatoria, kde se dříve léčila. Následný průběh událostí už lékaři i policie znali. Předchozí dny a měsíce se ale podle většiny vyslechnutých svědků patrně odehrávaly jinak, než se Petřík snažil líčit. Jeho známí sami prozrazovali, že se často chlubil zásobami kokainu a tím, jak velký vliv měl na Langerovou.

Nedostatek důkazů...

I přes všechna svědectví, která byla před soudem přednesena, ale nebyly žádné konkrétní důkazy, na jejichž základě by mohl být Václav Petřík odsouzen. A tak poslední věta rozsudku, který nakonec soud vynesl, zněla: „Nezbývá tudíž než obviněného podle §u 259 č. 2 tr. ř. obžalovaného zprostiti přesto, že tu proti němu přece jen značné podezření je.

Jak to tedy bylo doopravdy a jaké další důkazy by se asi ve stejném případu podařilo zajistit policii s dnešními možnostmi?

Zdroje informací:

Česká televize/Zločiny Velké Prahy

Bulletin Národní protidrogové centrály, 1/2012

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články