Smolař Ferdinand Peroutka: Za stejný článek ho potrestalo gestapo i komunisté

Jak všichni víme ještě ze školy, Ferdinand Peroutka byl spisovatel, dramatik a novinář. A co dál? Dětství prožil jako první ze tří dětí v úřednické rodině, ale představy rodičů o synovi s maturitou nesplnil. Odešel z gymnázia ještě před jeho dokončením a začal se živit novinářskou prací.

Mohlo by Vás zajímat:

82 let od státního pohřbu T. G. Masaryka: S prezidentem Osvoboditelem se přišlo rozloučit přes půl milionu lidí

Dobrý základ pro novináře...

Ve čtyřiadvaceti letech začal Ferdinand Peroutka působit v Tribuně a od roku 1924 až do začátku druhé světové války pak vedl redakci významné revue Přítomnost. Jedním z redaktorů byl v té době dokonce sám první prezident samostatného Československa T. G. Masaryk, který ale nepublikoval pod svým vlastním jménem, nýbrž pod různými zkratkami. S prezidentem se Peroutka setkával i ve skupině Pátečníků, přátel a známých intelektuálů. Skupina se scházela částečně (a hlavně) u spisovatele Karla Čapka, někdy ale také přímo v Lánech. Zpráv a podnětů ke své novinářské činnosti tak měl jistě více než dost, stejně jako přehledu o politickém i společenském dění ve stále ještě poměrně nové republice.

Nebezpečí z Německa

Situace v Evropě se vyostřovala, a s tím rostl i počet textů kritických k nastupujícímu nacismu, ale také těch, které brojily proti komunismu. Peroutka kritizoval i Adolfa Hitlera, kvůli čemuž se po vpádu okupačních vojsk do Československa dostal do hledáčku protektorátních špiček. Následoval příkaz psát právě pro ně. A tak se stalo, že Přítomnost otiskla k Hitlerovým 50. narozeninám text Dynamický život. V něm sice Peroutka uznal vůdcovu moc, ale také razantně odmítl, že by se k němu měli Češi přidat. Jak později sám přiznal, podepsal si tím „pozvánku“ do koncentračního tábora.

Mohlo by Vás zajímat:

Před 183 lety zemřel český básník Karel Hynek Mácha: Vedl si lechtivý deník a pro ránu nešel daleko

„Pro jistotu“ do tábora

Němci na nic nečekali a v průběhu několika dnů byl Peroutka zatčen. Protože nespadal mezi komunisty, antifašisty, a dokonce nepatřil ani k sociálním demokratům, byl nakonec po několika dnech dočasně propuštěn. Vyhráno ale vůbec neměl. Znovu na něj došlo už v září téhož roku, tedy roku 1939, kdy se Němci po útoku na Polsko začali obávat, aby se jim nezkomplikovala situace v Československu jakýmikoliv dalšími nepokoji. Nic takového nepotřebovali, a tak pro ně bylo výhodné zbavit se pokud možno všech lidí, kteří by byli schopni podnítit jakékoliv protesty. A mezi ně Ferdinand Peroutka bezesporu patřil.

Dva tresty za jeden text

Jedním z důkazů, které proti Peroutkovi použili, byl jeho již zmiňovaný text o Hitlerovi. Sám Peroutka o něm později napsal: „(…) týž článek je schopen připravit svému autoru dvojí osud: nejdříve mu ho přečte komisař gestapa jako hlavní důkaz, proč autor musí zůstat doživotně v koncentračním táboře, a potom, po revoluci, ho cituje jiný český novinář, patrně na důkaz, že autor se chtěl zalichotit Němcům. Jak je možno tak lhát a nestydět se?“ Nicméně stále jsme v roce 1939 a Ferdinand Peroutka putuje do koncentračního tábora – nejprve do Dachau, odkud je převezen do Buchenwaldu. Měl to štěstí v neštěstí, že zde přežil až do konce války.

Mohlo by Vás zajímat:

Před 133 lety se narodil pražský německy píšící novinář a spisovatel Egon Erwin Kisch. Jaký byl život tohoto „zuřivého reportéra“?

Další problémy po válce

Každý, kdo se ocitl v takové situaci, by právem mohl doufat, že jsou životní útrapy již za ním. Jenomže to by nesměl následovat další totalitní režim, který odvážné novináře s vlastním názorem rovněž nepotřeboval. A tak, i když po osvobození začal vydával Svobodné noviny, a stal se dokonce poslancem Prozatímního Národního shromáždění, stal se Peroutka znovu terčem kritiky. Tentokrát jej komunisté vinili z toho, že podlehl nacistům, a jako důkaz uváděli (stejně jako dříve gestapo) článek Dynamický život.

Raději exil než socialismus

V okamžiku, kdy se komunisté v roce 1948 definitivně dostali k moci, přišel nejvyšší čas odejít do bezpečnější země. Peroutka tušil, že by na sebe pomsta za smyšlené skutky nenechala dlouho čekat. Přes Anglii odjel do Spojených států amerických a později zakotvil v Mnichově jako šéf českého oddělení Svobodné Evropy. A to se komunistickému vedení Československa samozřejmě ani nehodilo, ani nelíbilo. Už jen čtení, nebo dokonce šíření Peroutkových myšlenek se snažili stíhat a trestat, jak jen mohli. Není tedy divu, že jej u nás celá generace lidí, narozených v době socialismu, prakticky neznala. V zahraničí to ale bylo jiné – jeho myšlenky a práce byly známé a ceněné…

Mohlo by Vás zajímat:

Koncentrační tábor a strach z fanoušků: Filmový idol Oldřich Nový zažil slávu i utrpení

Zdroje informací:

Wikipedie: Ferdinand Peroutka

Pavel Kosatík: Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života