Skutečné zločiny Velké Prahy očima dobových soudniček: Spor o dluh skončil krvavou lázní

Skutečné zločiny Velké Prahy očima dobových soudniček: Spor o dluh skončil krvavou lázní
Zdroj: Česká televize/Digitální knihovna JVK/koláž Lifee.cz
Národní listy, které vycházely v letech 1861–1941, založili František Ladislav Rieger, František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, František Šimáček, Eduard Grégr, Emanuel Tonner a Rudolf Thurn-Taxis. Noviny měly náklad 4 000 kusů a pravidelně informovaly o dění nejen na našem území, ale i za hranicemi státu.Rubrika Ze soudní síně byla v Národních listech (i v jiných novinách) vždy vyhledávaná. Tentokrát (18. února 1925) informovala o případu mladého Ukrajince Alexandra Myzyny, který nešťastnou náhodou zabil spolubydlícího.Soudničky bývaly běžnou a hojně čtenou součástí denního tisku.V Národních listech z 18. února 1925 se kromě případu Alexandra Myzyny psalo také o úmrtí hudebního skladatele Karla Emanuela Macana.+ 1 fotka

Každou neděli můžeme na České televizi sledovat nový seriál Zločiny Velké Prahy, který nás přenese do 20. let minulého století. Jaké byly skutečné zločiny té doby? Mnohdy se vlastně odehrály náhodou, osud a ruku vraha řídila nouze a touha bránit to poslední, co mu zbylo – vlastní čest. Jako se to stalo i Alexandru Myzynovi…

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 08. 02. 2021 11:35

Alexandr Myzyna byl mladý Ukrajinec, který si do svých šestadvaceti let už prožil víc, než by měl. Bojoval s bolševiky, kteří mu popravili otce, sám byl raněn a zchromla mu pravá ruka. Přesto se přes Egypt a Bulharsko dostal do Československa, do Velké Prahy a tady se rozhodl vystudovat medicínu. Nebylo to jednoduché, ale odhodlání bylo silnější. A pak přišel den, který jej dovedl až před soud. Jak o jeho případu psala 18. 2. 1925 soudnička v tehdejších Národních listech?

Z Národních listů

Nic mu z minulosti nezbylo než vzpomínky… Aby mohl žíti, dostával od našeho ministerstva zahraničí podporu 480 Kč měsíčně, příliš málo na život, zvláště jaký vedli jeho kolegové, podporovaní také sovětskými úřady, a příliš mnoho, aby zemřel hladem. Bydlil v internátu pro ukrajinské studenty ve Švédské ulici, kde byl v pokoji číslo 29, kde spalo asi 20 studentů, voleným ‚starostou‘. Bydlil tam i technik Petr Veselovskij, s nímž byl spřátelen. Petr Veselovskij slíbil půjčku 500 Kč, ale pak ji nemohl poskytnouti, ale přes to si dále navzájem družně vypomáhali menšími obnosy. Za zlých dob ve dnech, kdy nebylo peněž a nouze klepala na dveře, docházelo k upomínkám, jejichž marnost vyvolávala hořkost a jitřila mladou prudkou krev.“

Pár korun, nebo bohatství?

Také tak dne 10. prosince loňského roku. Tehdy asi o půl 9. hodiny z rána přišel žalovaný 26letý medik Alexandr Myzyna z Charkovské gubernie, k posteli Veselovského a upomínal jej už několikátý den o dloužek několika korun. Žaloba líčila i někteří svědci, že mluvil prudce, že i spílal, když mírnější tón se naprosto rozbíjel o klid dlužníkův, který sám také neměl. Petr Meckiewicz, který ležel s Veselovským, okřikoval neodbytného věřitele, druzí se bavili jeho hněvem, zvlášť když Veselskij mu řekl, že mu nedá nic, že nemá, že mu peníze pošle poštou, což teprve Myzynu rozčililo, a veselost tím jen vzrostla.“

Všeobecné veselí i Myzynův vztek

Vždyť chudák v bídě chytá se každé příležitosti, který rozptyluje a dává zapomenouti alespoň na chvíli na vlastní trudy. Když Mackiewicz počal se oblékati, Myzyna poodstoupil ke kamnům, ale pokračoval ve výtkách a spílání. Když pak Mackiewicz chtěl odejíti, Myzyna jej zastavil a vyzýval, aby tedy Veselskému domluvil sám a přiměl jej k zaplacení. Ale Mackiewicz vesele odpověděl, takové věci aby si jen vyřídil sám, jemu že po nich nic není.“

Pohár trpělivosti přetekl

V Myzynovi, v němž už z posměšků kypěla krev, novým výbuchem veselosti druhů vzbouřil se hněv a ve své roztrpčenosti odlehčil si nadávkou čistě ukrajinskou, která by u nás vzbudila pobouření, ale která je například u Jihoslovanů zcela běžná, vžitá. Mackiewicz – ono spílání dotýká se nešetrně matky – napřáhl proti lájci ruku a ten, nemoha se brániti zchromlou pravicí, ustoupil k posteli a přehnul se nazad přes ni. A jak se tak nad ním vznášela druhova ruka, hrozíc mu dopadnouti na tvář, levicí, jíž třímal v kapse nůž se ohnal.“

Obrana, nebo útok?

Zasáhl Mackiewicze do krku, z něhož vytryskla mocným proudem krev. Bodnutý zapotácel se ještě asi dva kroky, ale poté klesl do náručí vylekaných druhů a skonal. Podle lékařského posudku vykrvácením: nůž pronikl pravou krkovicí a poklůpkem až do dutiny hltanové. Myzyna s trpkostí podotkl: ‚Vidíte, co jste způsobili!‘ – tak vypověděli i při líčení dva svědci – a odebral se sám dobrovolně na policii, kde celý případ udal. Jako vysvětlení uvedl, že už několik dní, kdy jsa úplně sám bez prostředků, marně Veselského upomínal, byl pronásledován posměchem kolegů a v osudnou chvíli jimi vydrážděn přes snesitelnou míru vzrušení, tím spíše, že následkem osudu z posledních let trpí neurasthenií, podlehl.“

Zabíjet nechtěl, přesto bodl

Mackiewicze zabít nechtěl, bránil se jen proti úderu v tvář, který, pravil, je smrtelnou urážkou, zneuctěním, jež lze smýti jen krví. Nic mu nezbylo než čest, tedy jí hájil. A osudnou náhodou už při počátku výstupu popadl levicí nůž kamaráda Emy Vitelije, který ještě spal, prý ‚pro všechny případy‘, kdyby jej snad chtěl Veselskij bít…“

Vinen – odsouzen…

Tragické zakončení kamarádského škádlení bylo včera projednáváno před pražskou porotou, jíž předsedal v.r. Bouček. Po výslechu řady svědků a dobrém zdání soudních znalců z oboru lékařského prof. dra Slavíka a doc. dra Hájka a po řečích státního zástupce Tomsy a obhájce dra Pijáčka porota zodpověděla otázku, znějící na zločin zabití kladně, a na základě jejího verdiktu odsouzen Myzyna do těžkého žaláře na dva roky, zostřeného posty a ve výroční den skutku temnou komůrkou a tvrdým ložem. Přijal trest klidně, oddaně s hluboce skloněnou hlavou, jak sledoval i celý průběh líčení.“

Skutečný život, skutečná Velká Praha

Příběh Alexandra Myzyny není z těch, které by ohromily davy a vešly do kronik kriminalistiky. Popisuje ale tehdejší dobu, myšlení i touhu po normálním životě lépe než všechna televizní zpracování. I takové byly skutečné zločiny Velké Prahy… Na jejich seriálové zpracování se můžeme těšit vždy v neděli od 20:10 na ČT1.

Zdroje informací:

Národní listy z 18. 2. 1925

Digitální knihovna JVK

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt

Související články

Další články