Ivana (32): Nechápu, proč ženy nemaskují své nedostatky. Všude vidím vyvalené pupíky a tlustá stehna

Pocházím z generace, kde jedním z vrcholných módních trendů bývalo krátké tričko a bokové džíny. I já něco takového nosila, ale přiznám se, že jen do určitého věku. Poté, co jsem v pubertě přibrala, by mě už do podobných šatů nikdo nedostal. Proč? Protože kila navíc lze nosit s grácií, jen je třeba být soudný a vědět, jak na to. Alespoň to mi vyplývá vždy, když sleduji módu na ulicích...

Mohlo by Vás zajímat:

Viola (25): Můj přítel se obléká jako nuzák. Stydím se jít s ním ven, nemáme ani společnou fotku na sociálních sítích

Spolužačky na střední často nevěděly, jak se oblékat

Naneštěstí mám pocit, že tímto talentem nebývá obdařen každý. Už když vzpomenu na střední školu, vytane mi na mysli několik módně pozoruhodných spolužaček. Třeba Jana. Pohledná holka, o níž byste do pasu řekli, že je spíše hubená než štíhlá.

Jenže od pasu dolu jí příroda nadělila krátké silné nohy, takže na dálku to vypadalo, že jedna půlka těla k té druhé nepatří. Přesto když si jednou kvůli školní fotce oblékla midi sukni a boty na podpatku, vypadala dokonale. Být jí, nosila bych něco obdobného pořád.

Jenže ona se místo toho zhlédla v šortkách, které její nedostatek nejen podtrhovaly, ale rovnou odhalovaly. Když jsem se jí jednou zeptala, proč nenosí delší sukně nebo alespoň volnější kalhoty, odpověděla mi, že to teď není moderní…

Podobný příběh měla i spolužačka Kamila. Ta byla, stejně jako já, silnější postavy. Zato módu krátkých triček a bokovek odmítala opustit, třebaže jsme její záhyby na břiše znali už nazpaměť. Každý říkal, že je tlustá. A to jen proto, že tomu její styl oblékání nahrával. Ovšem když přišla k maturitě v saku a kalhotách, nikdo nevěřil, že jde o tutéž holku, a ještě jsme ji podezíraly, jestli omylem nezhubla. Nezhubla, pouze si vzala šaty, které lichotily jejím křivkám.

Mohlo by Vás zajímat:

Apolena (23): Zatímco já mám vytříbený vkus, přítel se obléká jako trhan. Jednou jsem ho vzala do obchodu a nestačila se divit

Nechápu, proč se jen málokdo řídí heslem Šaty dělají člověka

Kdysi jsem myslela, že umění obléci se přichází s věkem. Jenže pozoruhodné kreace vídám, bez ohledu na věk nositelů, dnes a denně. Třeba nedávno byla jedna starší paní v autobuse pěkně nalíčená, měla přijatelnou postavu a hezké květované šaty. Jenže když jsem koukla na obuv, ustrnula jsem. Silně sešlapané domácí pantofle spolu se zanedbanou pedikúrou vše zazdily. Vím, že každý výstavní nohy nemá, ale s plnými botami mohl být výsledek úplně jiný.

Obdobně mě fascinují i některé dnešní holky, které zase musí nosit upnuté džíny „až na kost“. Proč? To snad nevědí ani ony samy. Jistě, když máte vyšší postavu a delší štíhlé nohy, působí takový model dobře. Jenže, ruku na srdce, kolik žen právě takovou postavu má?

A tak místo módního zážitku vídám, kdykoliv cestuji veřejnou dopravou, přehlídku neforemných pozadí, různě tlustých stehen a nejednou až legračně křivých nohou, které by se daly „využít“ do hezčích oděvů. Nevím, jak jiní, ale já se raději řídím heslem, že „šaty dělají člověka“. Proto i nadále ukazuji jen to, co mám na těle opravdu pěkné. Proč? Protože na každé ženě (i na každém muži) se vždy něco pěkného najde…

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (26): Ve vzduchu visí rozchod. Můj přítel má problém s tím, jak se oblékám

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.