
Ivana si s tchyní vždy rozuměla a děti si ji jako babičku oblíbily. Jenže po rozvodu se všechno změnilo. Tchyně začala Ivanu obviňovat, že zničila jejího syna i celou rodinu, a zcela přerušila kontakt nejen s ní, ale i s vnoučaty. Ivana to nese velmi těžce, zvlášť když vidí zklamání svých dětí.
Když jsem od svých kamarádek slyšela nejrůznější story o tchyních, byla jsem ráda, že já nic řešit nemusím. Že mám štěstí na fajn tchyni. Byla milá a ochotná kdykoli pohlídat děti. Někdy byla trochu moc zvědavá, občas si neodpustila poznámku, ale do života nám vesměs nemluvila. Nebylo to nic, co bych nezvládla.
Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o tchyni.
Nechápu, proč mě najednou tak nenávidí
Všechno se změnilo, když přišla naše manželská krize. Bylo to dlouhé a bolestné období. Každodenní hádky a výčitky byly nesnesitelné a vadilo nám, že se toho musí účastnit i děti. Nakonec jsme se rozhodli pro rozvod. Nebylo to jednoduché, ale vinu nesl hlavně manžel – nebyl doma, nevnímal, co prožívám. Jenže tchyně to viděla jinak.
„Nikdy bych nevěřila, že ho dokážeš takhle zničit,“ řekla mi hned po rozvodu. Zůstala jsem zaraženě stát. „To myslíš vážně?“ odpověděla jsem tehdy. „On se mohl přetrhnout, abyste měly vše, ale ty jsi musela pořád peskovat. Nedivím se, že to nevydržel...“
Byla jsme v šoku. Chápu, že je to jeho matka a že ho bude snažit chránit. Ale tohle? Kde se v ní najednou bere tolik zloby? Není to přeci jenom moje vina, že se nám rozpadla rodina. Snažila jsem se jí to vysvětlit, poodhalit některé detaily a problémy, které mezi námi byly, ale bylo to marné. Myslela si své. Její syn je svatoušek a já nejhorší potvora na světě. Naše hezké vztahy byly v tu chvíli pryč.
Vnoučata přestala existovat
Jenže to nebyl zdaleka konec. Ještě víc mě zasáhlo, co přišlo potom. Čekala jsem, že se bude dál hádat nebo mě zahrnovat výčitkami, ona ale prostě zmizela. Ještě bych dokázala pochopit, že měla vztek na mě. Ale ona odstřihla i svá vnoučata, která ji milují a která vůbec za nic nemůžou. Přestala volat, přestala se ptát, nezajímalo ji, jak se děti mají. Na narozeniny a Vánoce poslala jen dárky po manželovi. Na dotazy dětí, kdy babičku zase uvidí, neumím odpovědět.
„Mami, babička nás už nemá ráda?“ zeptala se mě jednou dcera a mě to pořádně zabolelo. Jak to dítěti vysvětlit? Že dospělí někdy nedokážou zvládat své emoce? Že je dospělý člověk schopný trestat malé děti jen proto, že se mu nelíbí rozvod jeho syna?
Otočila se ke všem zády
Nejvíc mě bolí, že bývalý manžel to neřeší. Mlčí. A když jsem se ho jednou zeptala, jestli by si s mámou nemohl promluvit, jen pokrčil rameny: „Nechci do toho zasahovat. Je to mezi vámi dvěma.“ Dost mě to rozčílilo. O mě přeci nejde.
Chtěla bych jí říct: „Když jsi mě přestala mít ráda, budiž. Ale co ty děti? Co udělaly ony?“ Ale vím, že to nemá smysl. Zavřela se do svého světa, kde jsem já ta špatná. A nemám sílu se jí vnucovat. Netušila jsem, že je tak sobecká...
A tak teď utěšuju děti jednou lží za druhou. Že babička má hodně práce, že je nemocná, že přijde příště. I když vím, že možná nepřijde už nikdy. A to je pro mě jako mámu to nejbolestivější.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].