Jan (65): Dal jsem synovi úspory na dům a on mě podrazil ve chvíli, kdy už jsem měl sbalené kufry

starý muž
Zdroj: Unsplash

Jan věřil, že za své celoživotní úspory získá domov u syna. Ten ho však využil jen jako finanční injekci a pak ho nechal v osamění. 

Jana Jánská
Jana Jánská 10. 09. 2026 11:30

Celý život jsem se snažil být dobrým otcem. Jako učitel matematiky na gymnáziu jsem sice moc nevydělával, ale s mou zesnulou ženou Marií jsme šetřili každou korunu, abychom našemu jedinému synovi Tomášovi usnadnili start do života. Když Marie zemřela, zůstal jsem v našem starém třípokojovém panelákovém bytě sám. Byt nutně potřeboval rekonstrukci, na kterou jsem už neměl sílu.

Když pak Tomáš se svou ženou Lucií přišli s tím, že jim chybí peníze na akontaci na nový řadový dům a nabídli mi, abych jim dal své úspory a nastěhoval se k nim do krásného pokoje v přízemí, neváhal jsem. S vidinou spokojeného stáří s rodinou jsem jim odevzdal vše, co jsem za desítky let nastřádal.

Kruté vystřízlivění na kolaudaci

Měsíce plynuly a já se pomalu balil do krabic. Tomáš s Lucií zařizovali dům, ale kdykoliv jsem se zeptal na svůj pokoj, syn řeč zamluvil s tím, že nejdřív musí dokončit kuchyň a obývák.

Konečně nastal den kolaudace, na kterou mě pozvali. Dům byl nádherný a moderní. Po slavnostním obědě jsem se s úsměvem zeptal, kdy mi pomohou s převozem věcí. Tomáš se však nervózně ošil, podíval se na manželku a tiše řekl: „Víš, tati, plány se trochu změnily.“

Zůstal jsem bez peněz i bez domova

S bušícím srdcem jsem poslouchal jeho vysvětlení. Lucie otěhotněla a její rodiče jim nabídli pomoc s hlídáním. Aby to však mělo smysl, museli se prý nastěhovat právě do onoho pokoje v přízemí, na který padly mé celoživotní úspory.

Když jsem namítl, že jsem na dům dal všechny své peníze, syn mě odbyl slovy, že přece dělám vše pro jeho štěstí a že já bych s bolavým kolenem kolem miminka stejně běhat nezvládl. Lucie celou dobu jen mlčky utírala nádobí a ani se na mě nepodívala. Tomáš mi nakonec chladně oznámil, že ve svém bytě můžu dál bydlet a k nim přece mohu jezdit na víkendy.

Použitý jako bankomat

Domů jsem se vrátil ještě ten večer se slzami v očích. V chladném bytě mě přivítaly jen naskládané krabice s mým sbaleným životem. Sedl jsem si na prosezenou pohovku a uvědomil si, jak strašně naivní jsem byl. Vlastní syn mě využil, připravil mě o peníze i o naději na důstojné stáří a pak mě bezcitně odsunul na vedlejší kolej.

Od té doby uplynuly dva měsíce. Tomáš občas zavolá, ale naše hovory jsou jen chladné a zdvořilostní. Nedokážu mu odpustit, že vyměnil mou budoucnost za své vlastní pohodlí.

Samota a hořkost na sklonku života

Dnes trávím dny osamělými procházkami po sídlišti a sousedům, kteří se ptají na stěhování, se vyhýbám, protože se stydím za svou důvěřivost. Nedávno jsem se od známých dozvěděl, že Lucie už porodila, ale Tomáš mi ani nezavolal.

Sedím večer u okna s čajem, koukám na světla nových domů na horizontu a myslím na svou Marii. Nejvíc mě nebolí ztráta peněz, ale vědomí, že pro vlastního syna už nejsem otcem, ale jen vysloužilým bankomatem, který splnil svůj účel a byl odložen.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články