Jana (41): Děti mi tvrdí, že je svými zdravými svačinami před spolužáky ztrapňuji. Chtějí peníze na drahé bagety

S mým mužem Petrem máme průměrné příjmy, takže musíme pečlivě zvažovat každou investici. Naše bydlení je zatíženo hypotékou, kterou budeme splácet ještě další dvě dekády.

Alena (30): Manžel odjel do Německa vydělat peníze na dům. Náš vztah to málem neustál

Dříve byla výchova jednodušší

Věřím, že největší úspory se dají najít v kuchyni. Tím nemyslím nákup nekvalitních surovin, ale poctivé domácí vaření. Nejsme leniví a každý den si dopřáváme teplou večeři. Vyhýbáme se restauracím i fast foodům. V mém jídelníčku mají pevné místo luštěniny, ryby a čerstvé zeleninové saláty. Troufám si říct, že naše strava je pestrá a nutričně vyvážená. Proti večeřím nebo víkendovým obědům naše děti nic nemají, chutná jim. Potíže ale nastaly v posledních měsících kvůli svačinám do školy.

S Petrem máme dvě děti, dvojčata Terezu a Tomáše, která jsou v osmé třídě. Jako dvojčata jsou na sebe silně fixovaní. Všechno spolu probírají, a když si něco usmyslí, bojují za to společně. Jsem vděčná za jejich blízký vztah a vzájemnou podporu. Naše malé neshody mě vlastně jen utvrzují v tom, jak pevné pouto mezi nimi je. Je to dojemné. Kdyby jen jejich požadavky nebyly tak mimo realitu, a to jak z finančního, tak zdravotního hlediska.

Igor (30): Tchyně nám chtěla řídit život i finance. Manželka jí to mlčky tolerovala, a tak jsem raději odešel

Problémem jsou trendy ve stravování

Každé ráno před odchodem do práce připravím dětem svačinu. Poctivý žitný chléb s plátkem kvalitní šunky, sýrem a zeleninou. K tomu dostanou ovoce, třeba jablko nebo banán. K pití jim vařím čaj nebo dělám vodu s domácím sirupem. Obědy mají zajištěné ve školní jídelně a po návratu domů na ně v lednici čeká krabička s odpolední svačinou, například tortilla s tuňákem a zeleninou nebo studený těstovinový salát. Večer se pak všichni sejdeme u čerstvě uvařeného jídla. S manželem si navíc nosíme zbytky od večeře následující den do práce jako oběd, abychom ušetřili.

Tento systém mi naprosto vyhovuje. S minimálními výdaji mám jistotu, že jíme chutně a zdravě. Samozřejmě občas udělám i domácí pizzu nebo hamburgery. Není nic špatného na tom si čas od času objednat pizzu z restaurace. Uznávám, že ta moje je jen napodobeninou. Někdy si dopřejeme i hranolky pečené v troubě nebo něco smaženého, jako kuřecí řízek, rybí filé v trojobalu nebo karbanátky. Ale zásadně odmítám, abychom se stravovali v řetězcích rychlého občerstvení.

Michal (58): Syn se ke mně nastěhoval, abychom ušetřili. Postupně ho ale pohltila zvláštní posedlost

Jejich požadavek mě zarazil

„Mami, my už tyhle trapné domácí svačiny do školy nechceme. Dej nám peníze, ať si můžeme s ostatními něco koupit v obchodě,“ spustila na mě jednoho dne dvojčata. Mluvila hlavně dcera, syn stál vedle ní a přitakával. V duchu jsem se musela pousmát. Tereza byla vždy ta odvážnější, a tak se zhostila i tohoto nelehkého úkolu. Vysvětlila mi, že by si rádi kupovali bagety, energetické nápoje nebo nějakou sladkost, stejně jako jejich spolužáci. Prý nikdo z jejich party nenosí tak „trapné“ svačiny jako oni. Z jejich slov mi bylo smutno, hlavně z pomyšlení, kolik rodičů dá dětem peníze a dál se nestará, co si za ně pořídí a jak se stravují.

To je přímá cesta k dětskému kuřáctví, obezitě a v budoucnu možná i k závislostem. S manželem jsme dětem vysvětlili náš postoj, naši snahu o zdravé stravování a navrhli jsme kompromis. Jednou za čtrnáct dní si mohou koupit tu „úžasnou“ bagetu s trvanlivostí dva týdny nebo nějakou sušenku. Také jsme jim řekli, že si prostě nemůžeme dovolit dávat každému z nich denně sto korun na bagetu a dalších padesát na pití. V celkovém součtu by to pro náš rozpočet byla citelná rána. A já jako pracovnice v sociálních službách prostě nebudu jen tak přihlížet, jak si mé děti kazí zdraví. Ať se jim to líbí, nebo ne.

Žofie (57): S manželem třeme bídu s nouzí, aby se naše dcera měla dobře. Vůbec si toho neváží

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].