Jana (62): Moje snacha je bláznivá biomatka. Vnoučatům tajně dávám, co jim zakazuje

Mám dvě vnoučátka a samozřejmě je pohodlné je sem tam ke mně odložit. Mám je moc ráda a ráda se jim věnuji, ale moje snacha mi to vždycky zkomplikuje svými příkazy a zákazy – jako bych nevěděla, co je pro děti dobré a co ne.

Anežka (71): Zrušila jsem zeleninové záhony a vysadila růže. Odmítla jsem být tržnicí pro rodinu

Chleba s hořčicí, to byla mňamka!

Vyrůstala jsem ještě v době komunismu a byla zvyklá jíst všechno, co bylo na stole. Nebo co se vůbec sehnalo. Běžně jsme mívali k večeři uzené maso se zelím, škvarkové placky a moje maminka dokonce smažila koblihy. Jaká to byla dobrota! Když byl hlad, stačil chleba s máslem a hořčicí nebo, jindy bílý jogurt s marmeládou, kterou máma vyráběla z ovoce na zahradě. V létě jsme měli dostatek rajských a okurek, pěstování se věnoval zase můj tatínek. Pili jsme vodu z vodovodu a nikdo z nás nebyl alergik a nemusel si hlídat sto padesát alergenů jako dnes.

Eva (34): Tchyně mi o Velikonocích vyčetla drahá bio vejce. Ona je zvyklá šetřit, ale já chci rodině dopřát kvalitu

Moje mrkev není dost dobrá

Dodnes se považuji v jídle za skromnou, byla jsem tak vychovaná. Dnes lidé nevědí, co si dát takzvaně do huby! A vrcholem jsou biopotraviny! Bohužel moje snacha mezi ně patří. Už když se narodil Tomášek, poté, co přestala kojit, dostával kozí mléko – nevím, asi je lepší. Když došlo na kravské, příkaz byl: „Jedině bio, jiné nekupuj!“ Kaše, později brambory, mrkev nebo kuře, vše bio! Když jsem oponovala: „Mám přece mrkvičku na zahrádce,“ nebylo to nic platné, protože jistě byla moje mrkev znehodnocená kočkami, červy nebo bůhvíčím jiným.

Tomášek povyrostl a přibyla k němu Anička. Vše bylo jako přes kopírák – navíc jsem zjistila, že Tomášek skoro nic nejí, protože k tomu není veden. Do pusy by nevzal nic smaženého, těstoviny, kuřecí či krůtí biomaso, zeleninu naprosto odmítal a vrchol všeho bylo, že byl před každým jídlem tázán: „Co by sis dal (k snídani, obědu, večeři…)?“ Já bych ho hnala!

Eva (74): Pomoc mladšímu synovi mi rozvrátila rodinu a připravila mě o vnoučata

U mě mají ráj

Jak se dá předpokládat, jako žena vychovaná ne v úplném blahobytu bych ráda vedla ke skromnosti v jídle i svoje vnoučata. Takže teď, když jsou už větší a mám je u sebe, dávám důraz na čerstvé potraviny a taky na to, že se nic, ale opravdu nic nevyhazuje. Ovšem při jejich příjezdu dostávám od biomatky příkaz: „Vše musí být bio, tady jsem ti udělala seznam toho, co děti smí a co ne,“ a následuje dodatek, že se stejně od nich všechno dozví. Tak ať! Nebudu je učit lhát, ale kousek čokolády jim dopřeju – za to, že sní polévku nebo rajskou.

Věřili byste tomu, že zelenina a ovoce jsou jejich nepřátelé? Zeleninu nechtějí vůbec a z ovoce pozřou jen banány a meloun. A právě to mě vedlo k tomu, abych jim předvedla jabloně, hrušně a moje rajčata. „Babičko, to je tak dobré!“ Jasně, že je, když si můžete jablíčko utrhnout sami!

Minulé léto jsme se měli s Tomáškem a Aničkou krásně. Díky mně okusily škvarkové placky (i když jako od mojí maminky nebyly), nudle s mákem a zjistily, jak může být letní jablíčko šťavnaté. Od jejich maminky jsem se vděku nedočkala, ale doufám, že chápe, že u babičky žádné bio nebude, že by děti měly jíst všechno bez řečí a že kousek čokolády za odměnu žádnou škodu neudělá.

Jana (64): Snacha dává přednost seriálům před vlastními dětmi. Bez mé pomoci by vnoučata neměla ani pořádné jídlo

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].