Degustování vína se dá vytrénovat jako sval. A musíte se k němu propít, tvrdí sommeliérka. Jak na to?

S talentem na rozlišování ingrediencí a vonných esencí vína se tak nikdo nerodí. Ani sommeliéři.

Bianca Bosker není výjimkou. Ve své knize popisuje svou cestu od amatérské konzumentky vín po certifikovanou sommeliérku. Podle ní dokáže správně určit povahu vína ten, kdo trénuje.

Je to tak, jak zřejmě tušíte: k sommeliérské odbornosti se musíte propít.

Bosker tak činila rok a půl. Na počátku stěží rozeznala červené víno od bílého jen po chuti a čichu. Na konci kurzu už dokázala říct, zdali pije chardonnay nebo burgundské, ročník 2013. A to i s šátkem na očích.

Kdo chce být sommeliérem, musí posilovat

Certifikát jí ale ke spokojenosti nestačil. Chtěla prokázat, že sommeliérem se může stát každý. A tak přivolala vědce.

Ti měli potvrdit, že se její mozek během kurzu proměnil.

Podstoupila tedy magnetickou rezonanci.

„Po vzoru dvou ikonických experimentů jsem šla na funkční magnetickou rezonanci, v níž porovnávali můj mozek s mozkem amatérského konzumenta vína,“ vysvětluje. „A obraz aktivity v mém mozku byl stejný jako obraz aktivity mozků trénovaných sommeliérů z dřívějších významných studií.“

To, co se děje v mozku při konzumaci vína, se významně liší u amatérů a sommeliérů. „U amatérského konzumenta v podstatě není mozek tak aktivní – probouzí se emocionální část mozku. S tréninkem ale mozek odpovídá na tytéž chuťové podněty zapojováním částí spojených s pamětí, uvažováním a rozhodováním.“

Sommeliérský „výcvik“ tak podle Bosker připomíná sval. Pokud ho posilujeme, roste. Stejně tak se cvičí naše chuťové a čichové buňky při degustaci vína.

Cibuli i káva musí z domu

Nadchla vás vidina více než roční (opodstatněné) konzumace vína? Pak byste měli vědět, že sommeliérský kurz ani zdaleka nepřipomíná páteční večery nad vínem s přítelkyní. Je to cesta dřiny a odříkání.

Na doporučení vyškolených profesionálů se musela autorka vyhýbat výrazným vůním, jako je vonný prací prostředek, syrová cibule, parfém a dokonce i káva, aby vytříbila svůj čich pro rozpoznávání vinných aromat.

Ani osmnáctiměsíční ochutnávání nebylo procházkou rajskou zahradou – narušila si zubní sklovinu. Stejně tak dostal zabrat i její mozek, když studovala tisíce kartiček.

Jenže co když nemáme rok a půl? Jde trénovat naše smysly alespoň zlehka v amatérských podmínkách? Bosker souhlasí.

Určitě víte, jak voní rozmarýn?

„Opravdovým klíčovým prvním krokem je rozvinout knihovnu pachů, které znáte a umíte rozpoznat,“ přibližuje efektní metodu. „Jeden z mých mentorů mi dal za domácí úkol oštítkovat pachy čehokoliv, s čím jsem se během dne na kurzu setkala.“

„Když jsem byla ve sprše, znamenalo to, že jsem musela zakřičet čichové poznámky k mému šamponu. ,Voní to jako marakuja s trochou umělého jablka!‘“

„Když vaříte, vychutnejte si tu chvíli a přivoňte k rozmarýnu, než ho vložíte do hrnce. Řekněte slovo ,rozmarýn‘ a zkuste ho popsat – i jeho barvu nebo tvar. Je to stejné jako zapamatovávání slov. Pokud máte kapacitu učit se [nová] slova, máte kapacitu rozvíjet i fantastický smysl pro [dobrý] čich.“

Zdroj: The Huffington Post