Jiřina (57): Synové se mi celé měsíce neozývali. Musela jsem vymyslet lest, abych je konečně viděla

Příběhy o životě: Synové se mi celé měsíce neozývali. Musela jsem vymyslet lest, abych je konečně viděla
Zdroj: Magnific

Jiřina chtěla vždy syny, ale tvrdí, že to má zásadní nevýhodu. Matkám se synové sotva ozvou, zatímco dcery jsou s nimi často v denním kontaktu. Jiřina už neví, co vymyslet, aby je k sobě nalákala.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 22. 10. 2026 11:30

Mám dva syny a ti než zvednou telefon, nebo přijedou, uběhnou měsíce. Nevím, co jsem udělala špatně, ale moc mi chybí, a tak jsem vymyslela plán. Chtěla jsem s nimi posedět ve třech, jako kdysi.

Vždy jsem toužila mít syny

Když jsem byla těhotná, pokaždé jsem si přála kluka. Nemyslím to zle, ale chlapečci jsou pro mě mnohem upřímnější. Nevymýšlejí záludné hry, jsou tak bezprostřední a zpočátku naivní. Holčičky bývají již brzy kruté a manipulativní. Jistě, každé dítě je trochu jiné. Pracovala jsem ve školce a myslím si, že můj odhad bývá správný. Za kluky jsem byla neskutečně ráda a jejich dětství jsme si užili.

Samozřejmě byly doma klučičí rvačky a křik, stále se bojovalo, jezdilo autíčky nebo na kole a něco stavělo. Neměla jsem nikdy moc klidu a kluky jsem pak vozila po sportovních vyžitích. Díky nim jsem ovšem také zůstala dlouho fit. Co mě ale trápí, je to, že se s nimi vídám minimálně. Jsou už dospělí a mají rodiny. Všechno řídí žena.

Mám svoje snachy ráda, ale ony tráví čas s dětmi hlavně u svých matek. Synové se sotva ozvou a nevím, kde jsem udělala chybu. Bývá to ale docela časté. Kluci nemají potřebu volat maminkám a tlachat s nimi do telefonu. Já bych si to ale moc přála.

Sestra se mi chlubí

Je otravné poslouchat moji mladší sestru. Ta má holky, které jsou u ní snad denně. To už by mě snad i otravovalo. Vědí o každém svém kroku. Nemají prakticky žádné soukromí, ale vyhovuje jim to. Chlubí se mi fotkami a tím, co spolu všechno s vnoučaty dělají.

Mně nezbývá než volat a zkoušet, jestli mají čas na videohovor. Jsem z toho smutná. Se snachami jsem se snažila mít co nejlepší vztah. Nikdy jim nedávám nevyžádané rady, mají u mě super servis, jsem pokaždé na jejich straně. Zkrátka jim lidově řečeno lezu do zadku. Stejně z toho nic nemám.

Ani si nedovedu představit, jaké by to bylo, kdybych měla se snachami špatné vztahy. Zřejmě bych neviděla svoje příbuzné nikdy. Pokusila jsem se nedávno setkat se se svými syny jen ve třech. Připadá mi, že jsme se takhle ve třech neviděli snad od jejich puberty. Nevyšlo jim to a já byla zklamaná. Pak jsem dostala nápad.

Vymyslela jsem malou lest

Řekla jsem jim, že se chci zbavit starého nábytku, který je docela vzácný. Vymyslela jsem si rekonstrukci bytu. „Nechám odvézt ty skříně a komody někam do vetešnictví.“ Byli u mě oba hned druhý den ráno. Uvařila jsem jim čaj a lívance a v klidu se s nimi nasnídala v kuchyni, jako za starých časů. Byl to ten nejmilejší den za poslední roky.

„Já se nábytku zbavovat nechci. Jen jsem vás chtěla vidět jako dřív. Už na mě nemáte čas a já to chápu, ale je mi to líto.“ Oba byli překvapení a slibovali, že s tím něco udělají. Moc tomu nevěřím, je to zase čtrnáct dní a nikdo se neozval. Mám prostě pech a dvě nekomunikativní děti.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články