Jolana (33): Dojídám po dětech a neumím se ovládnout. Moje láska k jídlu mě děsí, i když manželovi kila navíc nevadí

Už v dětství jsem byla žravé dítě. Sen každého rodiče. Co mi dali, to jsem s chutí snědla a ještě požadovala přídavek. Asi jako jediné mi chutnalo ve školní jídelně.

Saskie (30): Švagrová u nás byla pečená vařená. Když mi snědla všechno jídlo, dala jsem jí co proto

Moje dětství bylo krásné a plné sladkostí

Moje vzpomínky na dětství jsou krásné. Seděla jsem v křesle a babička mi mazala chleba s máslem a na něj mi dala dva plátky šunky. To byla dobrota. Dokázala jsem v pěti letech sníst i tři krajíce. Babička mě hladila po vlasech a chválila. Ve školní družině jsem byla snad jediná, kdo si chodil přidávat. Chutnaly mi polévky, sladký čaj i hlavní jídlo. „Jolanko, počtvrté ti už nepřidám. Bolelo by tě bříško,“ často jsem slyšela od kuchařek. A tak jsem si poradila. Dojídala jsem po svých spolužácích.

Od dětství jsem byla silnější postavy. Někde ten nadbytek jídla vidět být musel. Ale naštěstí jsem ráda sportovala, a tak se vše přirozeně drželo v rozumné rovnováze. V pubertě jsem hodně vyrostla. Takže znám i roky, kdy jsem byla štíhlá. Tento stav netrval dlouho, jelikož růst se zastavil a já příjem jídla neomezila. Nicméně mám souměrnou postavu a můj kluk byl ze mě šílený. A vydrželo mu to dodnes. Vzala jsem si svou první školní lásku a mám s ním dvě děti.

Linda (33): Chtěla jsem natrvalo zhubnout. Jenže jídlo je pro mě tím největším potěšením a nehodlám celý život trpět

Období těhotenství nic nezměnilo a mě to štve

Při obou těhotenstvích mi bylo neskutečně špatně. Na jídlo jsem se nemohla ani podívat. Z tohoto důvodu jsem moc nepřibrala. Po porodu jsem měla nižší váhu než na začátku těhotenství. Měla jsem děti blízko za sebou, takže ostatní ženy řeší po této fázi kilogramy navíc a já byla o hezkých deset kilo lehčí než v době, kdy jsme si řekli, že založíme rodinu. Doufala jsem, že těhotenské nechutenství mě odnaučí se přejídat. Bohužel nestalo se.

Děti jsou ve věku, kdy milují kuřecí řízek s bramborovou kaší. Moje žravost mě děsí. Během smažení dokážu sníst tři řízky. Potají, aby to nikdo neviděl. Pak si jako rodina dáme společný oběd a já s chutí dojím to, co děti nesnědly. Samozřejmě jsem opět na své váze a ztracených deset kilo mám zpět. Dokonce mám navrch dalších pět. Uklidňuje mě, že manžel je mnou posedlý, a kdybych nebyla unavená, chtěl by se milovat každý den.

Marie (52): Ráda si dopřeji kvalitní jídlo, kosmetiku a oblečení. Manžel ale vůbec neví, kolik jsem schopna utratit

Potupný zážitek v autě mi leží v hlavě

Není výjimkou, že když jedu nakoupit, kupuji navíc dvacet dekagramů suchého salámu. Než nakoupím, celá má mysl se zaměřuje na to, jak salám sním. Miluji suchý salám. Ještě v autě na parkovišti si labužnicky na salámu pochutnám. A pak teprve jedu domů. Tím, že ráda jím, ráda i vařím. Nemám problém uvařit i svíčkovou omáčku, když se manžel zmíní, že by na ni měl chuť. Vím, že si pochutnám taky. Trochu mě děsí budoucnost. Až budu starší, asi už nebudu pálit přijaté kalorie tak dobře jako nyní.

Před týdnem se mi stal potupný zážitek, který mi doteď leží v hlavě. Koupila jsem si dva chlebíčky s vajíčkem a majonézou. Chtěla jsem si je sníst v klidu doma, ale nemohla jsem to vydržet. A tak jsem se do chlebíčků pustila v autě. Byly zabalené jen v papíru a položené na tácku. Ač jsem otvírala pusu, co to šlo, tak mi kus chlebíčku upadl a kutálel se mi po oblečení do klína. Nacpala jsem do sebe druhý chlebíček podobným způsobem, sebrala si z trička, co tam spadlo, a hlavou otočila do strany. V autě vedle seděl hezký muž a konsternovaně na mě hleděl. Posunkem mi ukázal palec dolů a kroutil u toho hlavou. Byl ze mě znechucen. Zastyděla jsem se a doteď mi to leží v hlavě. Asi jsem musela vypadat dost směšně.

Lenka (42): Moje pubertální dcera stále řeší váhu a jídlo. Mám obavy z nejhoršího

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].