Julie (30): Kvůli jednomu stromu nás soused terorizoval úřady i dechovkou. Klid nemáme ani po instalaci kamer

Když jsme s Michalem poprvé uviděli tenhle pozemek ve středních Čechách, okamžitě jsme věděli, že jsme našli svůj domov. Nešlo ani tak o samotný starý dům k rekonstrukci, jako spíš o obrovský, majestátní dub uprostřed dvora. Stal se naším azylem, pod kterým jsme po dnech plných práce odpočívali a plánovali společnou budoucnost. Naše idylka ale netrvala dlouho. Netrvalo ani měsíc a poznali jsme souseda odvedle, pana Josefa, který nás od začátku pozoroval skrz plot s neskrývaným nepřátelstvím.

Anna (32): Stačil jeden večer se sousedem a na svůj vztah jsem se začala dívat jinak

Soused nebral servítky

Jednoho odpoledne Josef přistoupil k plotu. „Kdy už konečně uděláte něco s tím bezužitečným koštětem?“ zeptal se bez okolků a ukázal na náš dub. Když jsme mu s Michalem vysvětlili, že strom kácet nehodláme, protože pro nás hodně znamená, zrudnul vzteky.

Křičel, že mu stíní rajčata, listí mu padá na dvůr a žaludy dělají hluk na střeše garáže. Vyhrožoval, že na nás pošle úřady, což jsme tehdy ještě považovali za plané hrozby mrzutého starce. Brzy se však ukázalo, jak hluboce jsme se mýlili.

Alena (42): Sousedce jsem půjčila svou bundu. Když mi ji vrátila, našla jsem v kapse něco, co změnilo mé manželství

Znepříjemňoval nám život

Následovala série schválností, která začala v neděli v šest ráno, kdy nás probudil ohlušující hluk. Josef si na trávník postavil reproduktor namířený na náš dům a na plné pecky pustil dechovku s tím, že po skončení nočního klidu si na svém pozemku může dělat, co chce.

Tím to ale neskončilo. Brzy nás začaly navštěvovat nejrůznější úřady na základě anonymních udání. Stavební úřad řešil výšku našeho plotu, městská policie údajné pálení odpadu v plynovém kotli a hygiena zase náš kompost. I když každá kontrola dopadla v náš prospěch, stálo nás to spoustu sil.

Karolína (45): Pronajala jsem chatu uprostřed lesů pro dva. Sousední domek však skrýval šokující překvapení

Soused už překročil hranici

Vše vyvrcholilo na podzim, když začalo padat listí. Jednoho dne jsem se vrátila z práce a našla náš příjezdový pruh zasypaný hromadami tlejícího listí a větví, které Josef vztekle přeházel přes plot. Michal okamžitě zavolal policii. Strážníci souseda sice poučili o zákazu znečišťování cizího pozemku, ale sami nám doporučili pořídit si kamery a celou věc případně řešit soudní cestou. Byli jsme z té nesmyslné války naprosto vyčerpaní.

Michal nakonec navrhl, že bychom mohli korunu dubu z Josefovy strany pro klid v domě ořezat. Já jsem byla zásadně proti, protože by to byl jen začátek našich ústupků. Nainstalovali jsme tedy na plot kamery, což přehazování odpadu okamžitě zastavilo a ranní koncerty výrazně omezilo. Přesto mezi námi dál panuje tichá, ledová válka. Soused s námi nemluví, a i když kontroly ustaly, každé posezení pod naším milovaným dubem doprovází nepříjemné napětí a pocit, že nás neustále někdo sleduje.

Bohuslav (50): Mám pocit, že se zblázním. Sousedé mě umí rozčílit tak moc, až mám o sebe strach

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].