Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Káju uvedl do rozpaků její přítel Radim, který náhodou přišel na to, co má ukryté na dně šuplíku. Jejich křehký vztah je nyní vystaven zkoušce, jakou Kája rozhodně nečekala.
Našla jsem Radima, jak stojí u komody. Šuplík byl otevřený a on něco držel v ruce. Díval se na to, jako by tomu nerozuměl. Když mě uslyšel, pomalu se otočil ke mně. „Co je tohle?“ řekl a zvedl obočí.
Mé jediné tajemství bylo odhaleno
Nemusela jsem odpovídat. Vibrátor v jeho dlani mluvil za mě. V tu chvíli jsem cítila, jak se mi rozlévá horko do tváří – ne z viny, spíš mě to zaskočilo. Něco, co bylo jen moje, se najednou ocitlo mezi námi. „Nechtěla jsi mi o tom říct?“ zeptal se klidně, ale v tom klidu bylo něco napjatého.
„Ne že bych nechtěla... Jen na to nikdy nepřišla řeč,“ zašeptala jsem, jako bych se bála, že nás někdo uslyší. I mezi námi zavládlo zvláštní ticho. Nebylo nepřátelské, spíš plné otázek. A možná i trochu zranění. On to neřekl, ale cítila jsem, že ho to mrzí. Ne ten předmět, ale to, že o něm nevěděl.
Večer byl dlouhý. Mlčky jsme se převlékali do pyžama, on se na mě díval o něco déle než obvykle. Lehla jsem si, ale spánek nepřicházel. Vzduch byl těžký, jako by se mezi nás vkradlo něco cizího.
Překvapil mě
A pak jsem ucítila, jak se postel trochu pohnula. Otočila jsem se. Radim seděl vedle mě a díval se na vibrátor, odložený na nočním stolku. „Můžu?“ zeptal se tiše. Nebyla jsem si jistá, jestli se ptá, či se může dotknout něčeho, co patřilo jen mně. I tak jsem přikývla. Bylo v tom něco zvláštního – směs trapnosti a důvěry.
Seděli jsme naproti sobě, světlo lampičky bylo měkké a já cítila, že poprvé skutečně vidí kousek ze mě, který jsem si dlouho chránila. Cítila jsem, jak se něco mezi námi láme – ne v negativním smyslu, spíš jako kdyby padala poslední bariéra.
Nakonec ho položil na noční stolek a vzal mě za ruku. „Víš, že mám trochu pocit, že s tím… soupeřím?“ pronesl polohlasem.
Odhalení tajemství nás sblížilo
Usmála jsem se, i když v jeho hlase byla nadsázka jen napůl. „Nemusíš,“ odpověděla jsem. „Tohle tě nenahradí.“
„Možná ne,“ řekl Radim. „Ale myslím, že chci vědět, co v tobě probouzí.“
Byla jsem zaskočená jeho upřímností. Nikdy jsem ho neviděla takto. A právě to mě k němu přitáhlo víc než kdy jindy. Byli jsme blízko sebe. Naše těla i dech, všechno téměř splývalo, a já cítila, že něco, co začalo rozpaky, se mění v něhu. Nešlo o ten předmět, ani o to, co by s ním mohl udělat. Šlo o to, že se mě dotýkal s vědomím, že mě teď zná o něco víc.
Když jsem usínala, napadlo mě, že žárlivost, kterou cítil, nebyla o soupeření, ale o touze být součástí všeho, co ke mně patří. A já mu to konečně dovolila. To malé tajemství, které jsme si ten večer odhalili, nás sblížilo víc, než jsem čekala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
