Karla (33): Rande naslepo vypadalo slibně. Pak ale přiznal jednu zásadní věc a byl konec

Moje kolegyně si mě neustále dobíraly, že jsem single. Jedna se bude za pár měsíců vdávat, druhá je těhotná a, jak sama říká, na prstýnek sice pořád čeká, ale co je důležitějšího než dítě. Ráda bych jí řekla, že i s dítětem ji může každý chlap opustit, ale jsem radši zticha. Mám vysoké nároky a nechci se po zbytek života spoléhat na muže.

Renata (43): Celý život jsem si myslela, že jsem divná, protože mi žádný vztah nefungoval. Jeden večer mi ale ukázal novou cestu

Měl být radši zticha

Nakonec mě ale přemluvily a domluvily mi rande naslepo. Šlo o známého jedné z nich, za kterého by prý obě daly ruku do ohně. Na rande jsem šla ve čtvrtek po práci. Sešli jsme se v malé kavárně u zastávky, kam se dobře chodí pěšky. Přišla jsem o pět minut dřív, objednala si kafe a sundala kabát.

Když přišel, nevšimla jsem si žádných varovných signálů. Byl příjemný. Mluvil klidně, ptal se, poslouchal. Když jsem šla na záchod, hlídal mi kabelku. Řešili jsme práci, bydlení, běžné věci. Nic zvláštního, ale šlo o příjemný rozhovor. Dokonce jsem začala i přemýšlet o druhém rande.

Když se zmínil o tom, kde bydlí – za městem – zeptala jsem se automaticky, jestli dojíždí autem. Zavrtěl hlavou. „Neřídím. Nikdy jsem se se to nenaučil a k životu to nepotřebuji.“ Mluvil o tramvajích a vlacích, o tom, že má všechno po ruce. Ve mně zatrnulo, ale dál jsem poslouchala a zdvořile přikyvovala.

Petra (26): Kývla jsem na schůzku v kině. V půlce filmu ale nečekaně zmizel, jeho vysvětlení mě šokovalo

Nedokážu se přes to přenést

Když jsme odcházeli, nabídl se, že mě doprovodí na zastávku. Řekla jsem mu, že mám auto zaparkované u kanceláře, tak mě doprovodil tam. Nabídla jsem mu, že ho někam svezu, ale odmítl. Rozloučili jsme se a já věděla, že další rande nebude.

Doma jsem zaparkovala v naší ulici až na třetí pokus, jak bývá večer plno. Vyndala jsem tašku z kufru a telefon mi zavibroval. Zpráva od něj, jestli jsem dojela v pořádku. Odpověděla jsem krátce. Další den mi napsal znovu, navrhoval další setkání.

Nedokážu si představit, že bych chodila s mužem, který neřídí. Ne že bych potřebovala, aby mě někdo někam vozil, zvládnu to očividně sama, ale je to tak základní věc, že mě její nezvládnutí silně odrazuje. Vždyť na tom nic není! Neozvala jsem se hned, ale nakonec jsem napsala, že to asi nebude ono. Nechtěla jsem ho vodit za nos.

Olga (42): Ze společné večeře jsem odcházela s bolestí břicha. Důvodem nebylo jídlo, ale všudypřítomné vzpomínky na jeho bývalku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].