
Karolína se vždy spoléhala na pomoc mámy. Když ta ale odjela na služební cestu a jí se začaly hroutit vztahy ve škole, obrátila se o pomoc k tátovi.
Máma pracuje v mezinárodní firmě na nějaké vysoké pozici a táta jako projektant z domova. I když je táta doma, byla to vždycky máma, kdo mi ráno dělal snídani, večer se ptal, co bylo ve škole, a hlídal moji žákovskou v počítači. Pak ji firma poslala na deset dní do Hamburku.
Josef (57): Před pár lety jsem pomáhal mladé dívce u nehody. O šest let později mi zazvonila u dveří
Všichni ve škole se mi smáli
Do školy jsem nechodila ráda. Na začátku druháku jsem kamarádce poslala hlasovou zprávu, že se mi líbí Matěj ze třídy. Kamarádka ji přeposlala dvěma spolužačkám a ty ji vložily do třídní skupiny. Pustila si ji celá třída a začali mi psát posměšné zprávy. Měla jsem vztek a styděla jsem se.
Když máma odjela, hned další den jsem se rozhodla nejít do školy. Vzala jsem si batoh a místo do školy šla do městské knihovny. Seděla jsem tam do oběda a pak chodila po obchodním centru. Stejně jsem to udělala i ve středu a ve čtvrtek. Táta pracoval v pokoji se zavřenými dveřmi a sluchátky na uších. Ráno zavolal „ahoj“ a večer se zeptal, jestli jsem jedla. Absence z elektronické žákovské knížky chodily jen mámě a tátovi jednou týdně v souhrnu, který nečetl.
Nedokázala jsem to skrývat
Ve čtvrtek večer mě dohnalo špatné svědomí. Počkala jsem na tátu, až vyjde z pracovny, a řekla jsem mu: „Tati, tři dny jsem nebyla ve škole.“ Zeptal se, proč. Pustila jsem mu hlasovou zprávu a ukázala všechno, co mi spolužáci napsali.
Táta zavřel notebook a seděl se mnou u stolu dvě hodiny. Omluvil se, že si toho nevšiml a že mi nevěnoval pozornost. Hned druhý den si vzal volno a šel se mnou do školy za třídní učitelkou. Ta svolala rodiče spolužaček a skupinu nechala zrušit. Dvě z nich se mi omluvily osobně a ve třídě se mi po tom týdnu nikdo nesmál.
Matěj mi po dalším týdnu napsal, jestli bych s ním šla v pátek do kina. Šla jsem. Máma se po návratu dozvěděla všechno od táty, protože jí to řekl on. Zlobila se a chtěla mě potrestat, ale táta jí to rozmluvil. Ale od té doby se mě táta každý den ptá, jak se mám a jestli mi nemůže s něčím pomoct. Je to vlastně fajn.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




